05. Sdílet odpovědnost

Základní otázka

Podle přípravného dokumentu synodu o synodalitě (čl. 26) je základním tématem, na které se mají soustředit konzultace v Božím lidu, následující (dvoj)otázka:

Synodální církev při hlásání evangelia "putuje společně":

Jak toto "společné putování" prožíváme dnes v naší místní církvi (farnosti, komunitě, společenství, hnutí, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto "společném putování" nadále rostli?

Tuto otázku po "společném putování" můžeme rozvíjet pohledem na různé odstíny synodality, jako např.:

(Pozn.: Formulace níže uvedených otázek vznikla na základě kombinace mírně se lišících otázek v přípravném dokumentu, v realizační příručce a ve znění přizpůsobeném pro plzeňskou diecézi a dalším přizpůsobením pro potřeby chebské farnosti.)

05. SPOLUZODPOVĚDNOST ZA POSLÁNÍ CÍRKVE

Pomůcka pro moderátora i účastníky k setkání nad tématem č. 05 (.pdf)

Spoluzodpovědnost za poslání farnosti: Za poslání farnosti mají spoluodpovědnost všichni její členové, kteří jsou všichni učedníky, kteří mají podíl na jednom poslání.

Základní (dvoj)otázka:

A) Jak je u nás ve farnosti rozvinuta spoluzodpovědnost všech na poslání farnosti?
B) K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v rozvoji této spoluúčasti na poslání farnosti dále rostli?

Rozvíjející otázky (pro inspiraci):

Jakými konkrétními způsoby se u nás ve farnosti věřící podílejí na poslání farnosti a co jim v tom případně brání?
Jak máme zformulováno poslání farnosti, jak tato formulace vznikla a jak je známá mezi běžnými farníky?
Jak naše farnost podporuje své členy, kteří různým způsobem slouží v širší společnosti (sociální a politická angažovanost, vědecký výzkum, vzdělávání, sociální spravedlnost, ochrana lidských práv, péče o společný domov a životní prostředí atd.)?
Jakým způsobem v naší farnosti vzniká pastorační rada, jak se jí daří „zrcadlit“ složení celé farnosti?
Co konkrétního můžeme ve farnosti udělat pro to, aby si všichni z nás byli vědomi společného poslání a aby v byli prakticky zapojeni a podporováni při jeho naplňování?

Jste zváni k následujícím krokům duchovního komunitního rozlišování (může vám v tom pomoci metodika pro skupinky):

Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce svého naslouchání s druhými.
- Jaké zkušenosti v naší místní církvi / v naší farnosti / našem společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedených otázek?
- Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášející pokoj, kreativitu a naději?
- Které naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?
Naslouchejte druhým a sdílejte se s nimi o tom: Mluvte ve skupině o tom, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a co jste si při naslouchání druhým uvědomili jako nový vhled do diskutované otázky.
- Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
- Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
- S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
- Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
- K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede?
Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede, co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.
- Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha?
- Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno? Co naopak musí projít nějakou změnou?
- Na čem se ve skupině shodneme? Jaká témata nás naopak rozdělují?
- Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
- Jaké cesty se nově otevírají pro naší místní církev / farnost / společenství? Které první kroky mají být učiněny?

Biblická inspirace Lk 24,13-36 "Pokoj vám" (kompletně pro všechny odstíny viz příručka Biblické inspirace .pdf):

Sdílení zodpovědnosti za společné poslání se rodí z rozhovoru s Ježíšem, který je spolu s námi na cestě do Emauz. Můžeme prožívat zklamání z vývoje situace v církvi, zklamání ze selhání druhých, zklamání z vlastních selhání… nic z toho nebrání v rozhovoru s Ježíšem, ba naopak – ve všech těchto emocích nám Ježíš touží naslouchat, doprovázet nás v nich, vstupovat do nich svým Slovem, nechat nás navzdory tomuto všemu, uprostřed tohoto všeho a skrze toto všechno „rozhořet srdce“. Skrze „lámání chleba“ (slavení eucharistie) mizí našim zrakům (možná proto, že se s námi ztotožňuje tak hluboko, že jej již ani „nevidíme“), a naplňuje nás silou „vstát a vrátit se do Jeruzaléma“, na „místo činu“, tam, kde začalo naše zklamání, ale také tam, kam jsme vkládali své naděje. Tam se můžeme setkat s ostatními učedníky, s „dvanácti“ i (novým způsobem) s Ježíšem samotným. On nás na této společné cestě naplňuje „pokojem“, nejen k našemu vlastnímu uzdravení, ale také k jeho šíření kamkoli přijdeme. Takto, krok za krokem, dává každému na společné cestě podíl za poslání celého svého těla.

K poslechu: