01. Společníci cesty

01. Společníci cesty

Synoda o synodalitě

Základní otázka

Podle přípravného dokumentu synodu o synodalitě (čl. 26) je základním tématem, na které se mají soustředit konzultace v Božím lidu, následující (dvoj)otázka:

Synodální církev při hlásání evangelia "putuje společně":

Jak toto "společné putování" prožíváme dnes v naší místní církvi (farnosti, komunitě, společenství, hnutí, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto "společném putování" nadále rostli? 

Tuto otázku po "společném putování" můžeme rozvíjet pohledem na různé odstíny synodality, jako např.:

(Pozn.: Formulace níže uvedených otázek vznikla na základě kombinace mírně se lišících otázek v přípravném dokumentu, v realizační příručce a ve znění přizpůsobeném pro plzeňskou diecézi a dalším přizpůsobením pro potřeby chebské farnosti.)

01. SPOLEČNÍCI CESTY

Společníci cesty: V církvi a ve společnosti jdeme jeden vedle druhého po stejné cestě a všímáme si zvláště těch, co jsou na okraji.

Základní (dvoj)otázka:

A) Kdo jsou v naší farnosti ti, se kterými „putujeme společně“? Jaký máme vztah s lidmi na okraji? Kým jsou pro nás?
B) K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom byli schopní jako „spolupoutníky“ vnímat i ty vzdálenější?

Rozvíjející otázky (pro inspiraci):

  1. Kdo jsou v naší farnosti ti, kteří "putují společně"? Když říkáme "naše farnost", kdo tam patří?
  2. Kdo jsou ti, u kterých se zdá, že zůstávají stranou? Kdo se zdají být či jsou "vzdáleni", "zraněni", "neslyšeni"?
  3. Kdo od nás chce, abychom spolu s ním putovali společně? Kdo nám v tom fandí? Kdo putují po stejné cestě, jako my, a to i za hranicemi naší církve či farnosti?
  4. Jakým způsobem má naše farnost vyřešenu potřebu přehledu kontaktů na ty, kteří se považují za součást jejího společenství, aniž by se tím uzavírala před širší společností a izolovala se od ní?
  5. Co konkrétního můžeme ve farnosti udělat pro to, abychom jako součást společné cesty vnímali i ty, kteří byli doposud spíše na kraji cesty?

Jste zváni k následujícím krokům duchovního komunitního rozlišování (může vám v tom pomoci metodika pro skupinky):

  1. Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce svého naslouchání s druhými.
    • Jaké zkušenosti v naší místní církvi / v naší farnosti / našem společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedených otázek?
    • Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášející pokoj, kreativitu a naději?
    • Které naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?
  2. Naslouchejte druhým a sdílejte se s nimi o tom: Mluvte ve skupině o tom, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a co jste si při naslouchání druhým uvědomili jako nový vhled do diskutované otázky.
    • Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
    • Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
    • S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
    • Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
    • K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede?
  3. Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede, co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.
    • Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha?
    • Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno? Co naopak musí projít nějakou změnou?
    • Na čem se ve skupině shodneme? Jaká témata nás naopak rozdělují?
    • Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
    • Jaké cesty se nově otevírají pro naší místní církev / farnost / společenství? Které první kroky mají být učiněny?

Biblická inspirace Mk 10,46-52 "Na kraji cesty" (kompletně pro všechny odstíny viz příručka Biblické inspirace .pdf):

Kdo jsou Bartimaiové mého života? Kdo sedí „na kraji“ mé vlastní životní cesty? Cesty mé farnosti, mé církve? Proč nejdou spolu s námi? Co je oslepilo? Co je ožebračilo? Proč jsme si toho my sami nevšimli včas? Otravuje nás jejich křik? Jejich touha po Ježíši bez církve? Kde a kdy jsme my sami je okřikovali, umlčovali? Co nám k tomu všemu říká Ježíš? „Zavolejte ho!“ Chceš-li poslechnout toto Ježíšovo slovo, zavolej někomu z těch, kteří se ti před chvilkou vynořili na mysli jako tví Bartimaiové. Zatelefonuj mu. Napiš mu. Navštiv jej. Pošli mu zprávu… Najdi prostě nějaký způsob, jak mu – v jeho jazyku a jemu srozumitelně – říci: „Buď dobré mysli, volá tě!“ Nabídni mu setkání. Řekni mu, že se papež František zajímá o jeho zkušenost s církví. O jeho bolesti. O jeho radosti. A že se o něj zajímáš i ty. Ostatní pak už nech na něm a na Ježíši. Ale připusť v sobě ten zázrak, že se z party nevrlých a ve svých vlastních kolejích zaběhlých učedníků stane skupinka lidí kolem Ježíše, která je pohostinná, zvoucí a zajímající se o druhé

K poslechu:

Kompletní infobalíček ke stažení:

Všechna témata v jednom souboru:

Podněty k naslouchání:

Formulář pro zápis podnětů ze skupinek:

Kam dál?