06. Vést dialog

Základní otázka

Podle přípravného dokumentu synodu o synodalitě (čl. 26) je základním tématem, na které se mají soustředit konzultace v Božím lidu, následující (dvoj)otázka:

Synodální církev při hlásání evangelia "putuje společně":

Jak toto "společné putování" prožíváme dnes v naší místní církvi (farnosti, komunitě, společenství, hnutí, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto "společném putování" nadále rostli?

Tuto otázku po "společném putování" můžeme rozvíjet pohledem na různé odstíny synodality, jako např.:

(Pozn.: Formulace níže uvedených otázek vznikla na základě kombinace mírně se lišících otázek v přípravném dokumentu, v realizační příručce a ve znění přizpůsobeném pro plzeňskou diecézi a dalším přizpůsobením pro potřeby chebské farnosti.)

06. VÉST DIALOG V CÍRKVI A VE SPOLEČNOSTI

Pomůcka pro moderátora i účastníky k setkání nad tématem č. 06 (.pdf)

Vést dialog v církvi a ve společnosti: Dialog (tj. sdílení života a společné směřování k pravdě) si žádá vytrvalost a trpělivost, ale přináší vzájemné porozumění pod povrchem vší možné rozmanitosti názorů a postojů.

Základní (dvoj)otázka:

A) Jak dialog uvnitř i navenek prožíváme v naší farnosti? Jak se tyto dvě roviny prolínají a vzájemně obohacují?
B) K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v této schopnosti dialogu uvnitř i navenek dále rostli?

Rozvíjející otázky (pro inspiraci):

Kde je v naší farnosti prostor pro hlubší osobní tvůrčí dialog mezi farníky navzájem a jak tento dialog probíhá? Kdo se při těchto příležitostech schází (lidé stejného zaměření, nebo i lidé napříč různými zkušenostmi či věku)?
Jak probíhá komunikace mezi různými skupinami uvnitř naší farnosti (případně s jinými uskupeními, farnostmi, hnutími, spiritualitami apod. v rámci katolické církve, případně i ve vztahu s jinými církvemi)?
Jak a kde ve farnosti či diecézi rozvíjíme dialog s různými oblastmi kultury, školství, politiky, ekonomiky, neziskového sektoru, péče o životní prostředí, občanské společnosti apod.?
Jak přistupujeme k rozdílným představám, konfliktům a potížím v komunikaci? Kde vidíme hranice dialogu?

Jste zváni k následujícím krokům duchovního komunitního rozlišování (může vám v tom pomoci metodika pro skupinky):

Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce svého naslouchání s druhými.
- Jaké zkušenosti v naší místní církvi / v naší farnosti / našem společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedených otázek?
- Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášející pokoj, kreativitu a naději?
- Které naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?
Naslouchejte druhým a sdílejte se s nimi o tom: Mluvte ve skupině o tom, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a co jste si při naslouchání druhým uvědomili jako nový vhled do diskutované otázky.
- Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
- Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
- S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
- Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
- K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede?
Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede, co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.
- Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha?
- Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno? Co naopak musí projít nějakou změnou?
- Na čem se ve skupině shodneme? Jaká témata nás naopak rozdělují?
- Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
- Jaké cesty se nově otevírají pro naší místní církev / farnost / společenství? Které první kroky mají být učiněny?

Biblická inspirace Lk 1,39-45 "Požehnaná jsi mezi ženami" (kompletně pro všechny odstíny viz příručka Biblické inspirace .pdf):

Dialog v „mariánském“ zárodku církve začíná zvěstováním a osamělou cestou do hor (Mariinou osobní vnitřní modlitbou; srov. Lk 1,26nn) a pokračuje „navštívením“ (setkáním s Alžbětou; viz vybraný úryvek). Maria se běží s Alžbětou podělit o svoji radost, ale také nejspíše i o svoji starost a nejistotu, což je obojí velmi dobrou přípravou na vlastní dialog. Dialog těchto dvou žen pak spočíval ve výměně prostých, osobních, ze srdce vyrůstajících slov a následném rozlišení pro praktický život: (1) Maria osobním způsobem „pozdravila Alžbětu“ (tak osobně, že se v ní něco pohnulo radostí). (2) Alžběta osobním způsobem reagovala požehnáním (vyslovováním něčeho dobrého o tom druhém), zpětnou vazbou (sdílením toho, co se dělo v jejím srdci, když jí Maria pozdravila) a povzbuzením („splní se to, co ti bylo řečeno od Pána“). (3) Maria zpívá chvalozpěv – a vtahuje v něm Alžbětu do onoho velkého příběhu Izraele, který nyní obě ženy společně prožívají zcela novým způsobem (společná proměna). (4) Nakonec Maria u Alžběty zůstává další tři měsíce a slouží ji v jejích potřebách – dialog ústí do rozlišení konkrétních praktických kroků, konkrétně vyjadřujících nový směr našeho proměněného života.

K poslechu:

Kompletní infobalíček ke stažení: