"V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že Bůh si zamiloval nás a poslal svého Syna ..." (1. list Janův 4,10) 

Podstatou křesťanství není naše láska k Bohu, ale Boží láska k nám, která nás bezpodmínečně přijímá a přetváří v lásku.

Raniero Cantalamessa, františkánský papežský kazatel, to dále rozvedl takto (zdroj):

Boží slovo nás ujišťuje o tom, že Bůh miluje každého z nás. Tedy že každého člověka přijímá a touží mu dát sám sebe, svůj život, touží po našem dobru a nabízí nám prostředky k jeho dosažení. Vrcholem svědectví o Boží lásce k nám je pak skutečnost, že Bůh se stal v Ježíši Kristu člověkem a za nás umřel. Smrtí a zmrtvýchvstáním Ježíše Krista ale iniciativa Boží náklonnosti k nám nekončí. Naopak. Stává se zcela osobním dotekem a oslovením: "Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán" (List Římanům 5,5) Touto láskou nás miluje Bůh a současně způsobuje, že my jsme uschopňováni milovat jeho a ostatní lidi. Je to nová schopnost milovat. 

Jsme zváni a uschopňováni k tomu, abychom odpověděli na Boží lásku a vstoupili s ním do skutečně důvěrného vztahu.

A jestě jednou svatý Jan v kontextu: