08. Autorita a spoluúčast

Základní otázka

Podle přípravného dokumentu synodu o synodalitě (čl. 26) je základním tématem, na které se mají soustředit konzultace v Božím lidu, následující (dvoj)otázka:

Synodální církev při hlásání evangelia "putuje společně":

Jak toto "společné putování" prožíváme dnes v naší místní církvi (farnosti, komunitě, společenství, hnutí, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto "společném putování" nadále rostli?

Tuto otázku po "společném putování" můžeme rozvíjet pohledem na různé odstíny synodality, jako např.:

(Pozn.: Formulace níže uvedených otázek vznikla na základě kombinace mírně se lišících otázek v přípravném dokumentu, v realizační příručce a ve znění přizpůsobeném pro plzeňskou diecézi a dalším přizpůsobením pro potřeby chebské farnosti.)

08. AUTORITA A SPOLUÚČAST

Pomůcka pro moderátora i účastníky k setkání nad tématem č. 08 (.pdf)

Autorita a spoluúčast: Církev synodální je církev, ve které je uplatňována spoluúčast a spoluzodpovědnost všech a ve které je autorita služebnicí této spoluúčasti a spoluzodpovědnosti.

Základní (dvoj)otázka:

A) Jaký je u nás ve farnosti vztah mezi autoritou a věřícími a jaký zde má prostor spoluúčast na vedení farnosti?
B) K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v rozvoji spoluúčasti všech na vedení farnosti dále rostli?

Rozvíjející otázky (pro inspiraci):

Jak naše farnost stanovuje cíle, o které je třeba usilovat, způsoby, jak jich dosáhnout, a kroky, které je třeba učinit? Jak se v naší farnosti prakticky vykonává autorita či vedení?
Jak jsou tato autorita či vedení sdílené s dalšími? Kdo všechno má na autoritě či na vedení podíl?
Jaké máme zkušenosti s týmovou spoluprací a spoluzodpovědností v různých oblastech svého života?
Jakou podporu mají farní spolupracovníci a jak je rozvíjena jejich spoluodpovědnost?
Jak fungují synodální orgány (pastorační a ekonomická rada) na úrovni naší farnosti a jaké nesou ovoce?
Jak dále můžeme podpořit princip spoluúčasti všech ve vztahu k farníkům a ve vztahu k vedení farnosti?

Jste zváni k následujícím krokům duchovního komunitního rozlišování (může vám v tom pomoci metodika pro skupinky):

Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce svého naslouchání s druhými.
- Jaké zkušenosti v naší místní církvi / v naší farnosti / našem společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedených otázek?
- Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášející pokoj, kreativitu a naději?
- Které naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?
Naslouchejte druhým a sdílejte se s nimi o tom: Mluvte ve skupině o tom, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a co jste si při naslouchání druhým uvědomili jako nový vhled do diskutované otázky.
- Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
- Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
- S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
- Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
- K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede?
Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede, co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.
- Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha?
- Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno? Co naopak musí projít nějakou změnou?
- Na čem se ve skupině shodneme? Jaká témata nás naopak rozdělují?
- Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
- Jaké cesty se nově otevírají pro naší místní církev / farnost / společenství? Které první kroky mají být učiněny?

Biblická inspirace 1 Sol 3,12 - 4,2 "V Pánu Ježíši" (kompletně pro všechny odstíny viz příručka Biblické inspirace .pdf):

Ve vybraném úryvku ve verši 3,12 Pavel nejprve ukazuje, co je základem jakékoli sdílené zodpovědnosti a autority: „růst v bohaté lásce“, která je žita ve třech směrech: (1) mezi učedníky („jedni k druhým“); (2) vůči každému člověku („ke všem“); (3) mezi učedníky a těmi, kdo vůči nim mají apoštolskou autoritu („my k vám“). Ve verši 3,13 pak Pavel zdůrazňuje, že upevnění a rozvinutí této vzájemné lásky prožíváme (a) posvěcením „Bohem Otcem“ (zdroj lásky a spolehlivosti); (b) v „přítomnosti našeho Pána Ježíše“ (projev Otcovy lásky a spolehlivosti; v překladu podle Norberta Baumerta je zde řeč o „přítomnosti“, ne o „příchodu“ Ježíše Krista); (c) „uprostřed všech jeho svatých“ (tj. shromážděných křesťanů, prostředí zrání lásky a spolehlivosti; opět zde nejspíše nejde o příchod „všech svatých“ z nebes, ale o přítomnost teď a tady shromážděných „svatých“, tj. křesťanů). Teprve na tomto základě společném pro všechny, pro apoštoly i ostatní křesťany, Pavel pak praktikuje svoji apoštolskou autoritu (viz formulace „v Pánu Ježíši“ / „skrze Pána Ježíše“ / „v moci Pána Ježíše“ ve verši 4,1 a 4,2), a to formou „prosby“ a „povzbuzení“ (4,1): 1. nejprve se při tom Pavel odvolá na jejich dřívější společné životní „putování“; 2. poté Pavel zdůrazňuje, že se jim v tomto „putování“ opravdu daří; 3. nakonec vyjadřuje touhu, aby v tom stále více rostli a vynikali. Pravá sdílená autorita má tedy podle Pavla svůj pramen ve vzájemné bohaté lásce, čerpá z prostorů společně prožívané přítomnosti Ježíše Krista a uplatňuje se při společném putování především povzbuzením k rozvinutí již dříve přijatých a žitých darů.