09. Společně rozlišovat

Základní otázka

Podle přípravného dokumentu synodu o synodalitě (čl. 26) je základním tématem, na které se mají soustředit konzultace v Božím lidu, následující (dvoj)otázka:

Synodální církev při hlásání evangelia "putuje společně":

Jak toto "společné putování" prožíváme dnes v naší místní církvi (farnosti, komunitě, společenství, hnutí, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto "společném putování" nadále rostli?

Tuto otázku po "společném putování" můžeme rozvíjet pohledem na různé odstíny synodality, jako např.:

(Pozn.: Formulace níže uvedených otázek vznikla na základě kombinace mírně se lišících otázek v přípravném dokumentu, v realizační příručce a ve znění přizpůsobeném pro plzeňskou diecézi a dalším přizpůsobením pro potřeby chebské farnosti.)

09. SPOLEČNĚ ROZLIŠOVAT A ROZHODOVAT

Pomůcka pro moderátora i účastníky k setkání nad tématem č. 09 (.pdf)

Společně rozlišovat a rozhodovat: V synodálním duchu (tj. v církvi, která chce jít a sloužit společně jako jeden Boží lid) činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství.

Základní (dvoj)otázka:

A) Jak toto společné rozlišování a rozhodování prožíváme v naší farnosti?
B) K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto společném rozlišování dále rostli?

Rozvíjející otázky (pro inspiraci):

Jakou mám zkušenost se společným rozhodováním v osobním životě (např. v rodinném, pracovním, či občanském prostředí)? Rozhoduje „nejvyšší“? „Většina“? „Společně“?
Jakými způsoby (pokud vůbec) se v naší farnosti rozhodujeme „na základě rozlišování toho, co Duch svatý říká prostřednictvím celého našeho farního společenství“? Kde jsou pro to prostory?
Co nám při tomto společném rozlišování ve farnosti (případně i v rodině, v práci, v občanském životě) pomáhá, abychom hlouběji naslouchali sobě, druhým i Bohu a vedli hlubší dialog?
Jak můžeme dále růst ve společném duchovním rozlišování? Co pro to můžeme udělat?

Jste zváni k následujícím krokům duchovního komunitního rozlišování (může vám v tom pomoci metodika pro skupinky):

Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce svého naslouchání s druhými.
- Jaké zkušenosti v naší místní církvi / v naší farnosti / našem společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedených otázek?
- Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášející pokoj, kreativitu a naději?
- Které naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?
Naslouchejte druhým a sdílejte se s nimi o tom: Mluvte ve skupině o tom, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a co jste si při naslouchání druhým uvědomili jako nový vhled do diskutované otázky.
- Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
- Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
- S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
- Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
- K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede?
Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede, co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.
- Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha?
- Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno? Co naopak musí projít nějakou změnou?
- Na čem se ve skupině shodneme? Jaká témata nás naopak rozdělují?
- Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
- Jaké cesty se nově otevírají pro naší místní církev / farnost / společenství? Které první kroky mají být učiněny?

Biblická inspirace Fp 1,3-11 "V Kristových vnitřnostech" (kompletně pro všechny odstíny viz příručka Biblické inspirace .pdf):

V dalším z úryvků z Pavlových listů můžeme vidět svědectví o praktikování společného rozlišování v pavlovských obcích. Základem tohoto rozlišování (podobně jako v 8. odstínu o sdílené autoritě) je vzájemná, vděčná a důvěryplná láska mezi křesťany prožívaná v přítomnosti Pána Ježíše Krista (1,3-6; v překladu podle Norberta Baumerta je zde „den Ježíše Krista“ chápán jako den, kdy křesťané nějakým silným způsobem zakusí přítomnost vzkříšeného Krista mezi nimi). Pavel nazývá Filipany, o kterých říká, že je má ve svém srdci, „společníky jeho láskyplné přízně“ (1,7). A v dalším verši dokonce použije ještě silnější obraz této do Krista kontemplativně ponořené vzájemnosti: „Po vás všech toužím v srdečné lásce Krista Ježíše“ (doslova přeloženo „ve vnitřnostech Krista Ježíše“). Právě v takovémto prostředí, uprostřed takovýchto vztahů nesených společnou modlitbou a kontemplací, se pro Pavla děje společné duchovní rozlišování, o kterém pak mluví ve verších 1,9-11. Po připomenutí nezbytného prostředí lásky (modlitba za její rozhojnění ve verši 3,9a) pak Pavel zmiňuje tři kritéria tohoto rozlišování (srov. verš 3,10: „abyste na základě vlastní zkušenosti rozpoznávali to, co se odchyluje“): (1) „hlubší poznání“ (verš 3,9b; ve smyslu poznání Ježíše Krista, jeho příběhu a učení, „Co by dělal Ježíš v té které situaci?“); (2) „duchovní vnímavost“ (verš 3,9c; ve smyslu emoční vnímavosti pro vanutí Ducha a svádění toho Zlého v našich srdcích); (3) „ovoce spravedlnosti“ (verš 3,11; ve smyslu vnímání pozitivních či negativních, plodných či neplodných důsledků toho kterého rozhodnutí).