09. Společně rozlišovat

09. Společně rozlišovat

Synoda o synodalitě

Základní otázka

Podle přípravného dokumentu synodu o synodalitě (čl. 26) je základním tématem, na které se mají soustředit konzultace v Božím lidu, následující (dvoj)otázka:

Synodální církev při hlásání evangelia "putuje společně":

Jak toto "společné putování" prožíváme dnes v naší místní církvi (farnosti, komunitě, společenství, hnutí, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto "společném putování" nadále rostli? 

Tuto otázku po "společném putování" můžeme rozvíjet pohledem na různé odstíny synodality, jako např.:

(Pozn.: Formulace níže uvedených otázek vznikla na základě kombinace mírně se lišících otázek v přípravném dokumentu, v realizační příručce a ve znění přizpůsobeném pro plzeňskou diecézi a dalším přizpůsobením pro potřeby chebské farnosti.)

09. SPOLEČNĚ ROZLIŠOVAT A ROZHODOVAT

Společně rozlišovat a rozhodovat: V synodálním duchu (tj. v církvi, která chce jít a sloužit společně jako jeden Boží lid) činíme rozhodnutí na základě rozlišování toho, co Duch svatý říká prostřednictvím celého našeho společenství.

Základní (dvoj)otázka:

A) Jak toto společné rozlišování a rozhodování prožíváme v naší farnosti?
B) K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto společném rozlišování dále rostli?

Rozvíjející otázky (pro inspiraci):

  1. Jakou mám zkušenost se společným rozhodováním v osobním životě (např. v rodinném, pracovním, či občanském prostředí)? Rozhoduje „nejvyšší“? „Většina“? „Společně“?
  2. Jakými způsoby (pokud vůbec) se v naší farnosti rozhodujeme „na základě rozlišování toho, co Duch svatý říká prostřednictvím celého našeho farního společenství“? Kde jsou pro to prostory?
  3. Co nám při tomto společném rozlišování ve farnosti (případně i v rodině, v práci, v občanském životě) pomáhá, abychom hlouběji naslouchali sobě, druhým i Bohu a vedli hlubší dialog?
  4. Jak můžeme dále růst ve společném duchovním rozlišování? Co pro to můžeme udělat?

Jste zváni k následujícím krokům duchovního komunitního rozlišování (může vám v tom pomoci metodika pro skupinky):

  1. Ptejte se sami sebe a sdílejte se s druhými: V tichu naslouchejte svému srdci a v rozhovoru sdílejte ovoce svého naslouchání s druhými.
    • Jaké zkušenosti v naší místní církvi / v naší farnosti / našem společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedených otázek?
    • Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášející pokoj, kreativitu a naději?
    • Které naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?
  2. Naslouchejte druhým a sdílejte se s nimi o tom: Mluvte ve skupině o tom, co vás ve sdělení druhých zasáhlo, a co jste si při naslouchání druhým uvědomili jako nový vhled do diskutované otázky.
    • Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme?
    • Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají?
    • S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat?
    • Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo?
    • K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede?
  3. Ptejte se po další společné cestě: Společně se ptejte, k čemu konkrétnímu vás Duch svatý vede, co to prakticky znamená pro vaši další společnou cestu.
    • Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha?
    • Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno? Co naopak musí projít nějakou změnou?
    • Na čem se ve skupině shodneme? Jaká témata nás naopak rozdělují?
    • Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat?
    • Jaké cesty se nově otevírají pro naší místní církev / farnost / společenství? Které první kroky mají být učiněny?

Biblická inspirace Fp 1,3-11 "V Kristových vnitřnostech" (kompletně pro všechny odstíny viz příručka Biblické inspirace .pdf):

V dalším z úryvků z Pavlových listů můžeme vidět svědectví o praktikování společného rozlišování v pavlovských obcích. Základem tohoto rozlišování (podobně jako v 8. odstínu o sdílené autoritě) je vzájemná, vděčná a důvěryplná láska mezi křesťany prožívaná v přítomnosti Pána Ježíše Krista (1,3-6; v překladu podle Norberta Baumerta je zde „den Ježíše Krista“ chápán jako den, kdy křesťané nějakým silným způsobem zakusí přítomnost vzkříšeného Krista mezi nimi). Pavel nazývá Filipany, o kterých říká, že je má ve svém srdci, „společníky jeho láskyplné přízně“ (1,7). A v dalším verši dokonce použije ještě silnější obraz této do Krista kontemplativně ponořené vzájemnosti: „Po vás všech toužím v srdečné lásce Krista Ježíše“ (doslova přeloženo „ve vnitřnostech Krista Ježíše“). Právě v takovémto prostředí, uprostřed takovýchto vztahů nesených společnou modlitbou a kontemplací, se pro Pavla děje společné duchovní rozlišování, o kterém pak mluví ve verších 1,9-11. Po připomenutí nezbytného prostředí lásky (modlitba za její rozhojnění ve verši 3,9a) pak Pavel zmiňuje tři kritéria tohoto rozlišování (srov. verš 3,10: „abyste na základě vlastní zkušenosti rozpoznávali to, co se odchyluje“): (1) „hlubší poznání“ (verš 3,9b; ve smyslu poznání Ježíše Krista, jeho příběhu a učení, „Co by dělal Ježíš v té které situaci?“); (2) „duchovní vnímavost“ (verš 3,9c; ve smyslu emoční vnímavosti pro vanutí Ducha a svádění toho Zlého v našich srdcích); (3) „ovoce spravedlnosti“ (verš 3,11; ve smyslu vnímání pozitivních či negativních, plodných či neplodných důsledků toho kterého rozhodnutí). 

  • Fp 1,1-11 (pracovní překlad podle Norberta Baumerta)

K poslechu: 

Kompletní infobalíček ke stažení:

Všechna témata v jednom souboru:

Podněty k naslouchání:

Formulář pro zápis podnětů ze skupinek:

Kam dál?