Synoda o synodalitě - témata

Synoda o synodalitě - témata

Synoda o synodalitě

Cílem synody není vyprodukovat dokumenty, nýbrž dát vzklíčit snům, probudit proroctví a vize, přinést novou naději, rozhojnit důvěru, obvázat rány, navázat vztahy, dát zazářit nadějeplnému úsvitu, učit se jedni od druhých a vytvořit prostor pro růst bohaté inspirace, která bude osvěcovat mysl, rozehřívat srdce, rukám navrátí sílu.“

Přípravný dokument Synody o synodalitě, čl. 32

Základní otázka

Podle přípravného dokumentu synodu o synodalitě (čl. 26) je základním tématem, na které se mají soustředit konzultace v Božím lidu, následující (dvoj)otázka:

Synodální církev při hlásání evangelia "putuje společně":

Jak toto "společné putování" prožíváme dnes v naší místní církvi (farnosti, komunitě, společenství, hnutí, diecézi)?

K jakým krokům nás vybízí Duch svatý, abychom v tomto "společném putování" nadále rostli? 

Tematické okruhy konzultací

Přípravný dokument v čl. 30 nabízí deset tematických okruhů, které vyjadřují různé "odstíny žité synodality", které mají pomoci k prohloubené a bohatší reflexi konkrétních zkušeností. Tyto okruhy mají být přizpůsobeny místnímu prostředí, aby byly dle potřeby doplněny, vysvětleny, zjednodušeny a studovány. Zvláště je nutná pozornost vůči lidem, pro něž je účast a odpovídání na otázky zvlášť obtížné (praktické pomůcky k tomu jsou nabídnuty v realizační příručce zvané Vademecum).

Níže uvádíme seznam těchto okruhů s tím, že jejich podrobnější rozvedení je nabídnuto pod jednotlivými odkazy a také v menu vpravo nahoře.

(Pozn.: Názvy okruhů i formulace rozvíjejících otázek vznikly kombinací mírně se lišících znění v přípravném dokumentu, ve realizační příručce a ve znění přizpůsobeném pro plzeňskou diecézi a dalším přizpůsobením pro potřeby chebské farnosti.)

Kroky společného duchovního rozlišování

Abyste na otázky uvedená u každého "odstínu" synodality mohli odpovědět, jste zváni k následujícím krokům (více jsou tyto kroky rozvedené v příručce pro setkání synodních skupinek):

  1. Ptejte se svého srdce a sdílejte se s druhými: Jaké zkušenosti v naší místní církvi / v naší farnosti / našem společenství nám vyvstávají na mysli či se dotýkají našeho srdce ve světle výše uvedené základní otázky či jednoho z rozšiřujících témat? Které z těch zkušeností jsou oživující, přinášející pokoj, kreativitu a naději? Které naopak umrtvující, vedoucí ke smutku, rozdělení, strnulosti či beznaději?
  2. Hlouběji naslouchejte druhým a sdílejte se s nimi o tom: Jak nás osobně zasahují zkušenosti druhých, kterým nasloucháme? Jaké radosti či jaký nepokoj v nás tyto zkušenosti, kterým nasloucháme, vyvolávají? S jakými obtížemi a překážkami bylo třeba se v jejich souvislosti vypořádat? Jaké plody tyto zkušenosti přinesly či jaká zranění vynesly na světlo? K jakým vhledům nás toto vzájemné sdílení zkušeností vede?
  3. Hledejte společně podněty k další společné cestě: Kde v těchto zkušenostech pro nás zaznívá hlas Ducha? O co nás Duch žádá? Co z toho, co zaznělo, má být potvrzeno a upevněno? Co naopak musí projít nějakou změnou? Které kroky mají být učiněny? Na čem se ve skupině shodneme? Jaká témata zůstávají rozdělující? Jaké menšinové hlasy k nám mohou prorocky promlouvat? Jaké cesty se ve světle toho všeho nově otevírají pro naší místní církev / farnost / společenství? 

Biblické inspirace k základní otázce

Tři prolínající se roviny synodality

V článku č. 27 pak přípravný dokument rozlišuje tři roviny synodality (které můžeme pro jednoduchost nazvat "synodální styl", "synodální procesy" a "synodální struktury"):

"Během modlitby, reflexe a sdílení, které základní otázka vyvolává, je dobré pamatovat na tři roviny, ve kterých se synodalita coby 'konstitutivní dimenze církve' může vyjádřit:"

  • SYNODÁLNÍ STYL: "Rovina stylu pronikajícího každodenní život a službu církve" (pozn.: toto lze nazvat "spirituální dimenzí synodality" či "srdcem a krevním oběhem" synodality);
  • SYNODÁLNÍ PROCESY: "Rovina synodálních procesů a událostí, ke kterým je církev pozvána kompetentní autoritou" (pozn.: toto lze nazvat "funkční dimenzí synodality" či synodálními "komunikačními dovednostmi");
  • SYNODÁLNÍ STRUKTURY: "Rovina církevních struktur a procesů určovaných také teologickými a právními pohledy, ve kterých je synodální povaha církve vyjadřuje institucionálním způsobem" (pozn.: toto lze nazvat "strukturální dimenzí synodality" či "kostrou" synodality).

Čl. 27 uzavírá: "Tyto tři oblasti se z logického hlediska od sebe navzájem liší, přesto však se prolínají a je třeba je věrně všechny udržovat. V opačném případě bychom nevydávali dobré svědectví a věrohodnost církve by byla ohrožena. Pokud synodální duch nepronikne do struktur a procesů, touhy a přání se zredukují na pouhá slova. Procesy a události, které neprobíhají v určitém duchu, se stanou prázdnou formalitou."

Dvě komplementární perspektivy

Dále přípravný dokument v čl. 28 a 29 povzbuzuje k respektování skutečnosti, že každé "společné putování" musí být neseno dvěma vzájemně propojenými perspektivami:

  • První perspektiva ("ad intra") se zaměřuje na vnitřní život partikulární církve (diecéze), na vzájemné vztahy jejích základních částí (především mezi věřícími a jejich pastýři, také skrze orgány spoluúčasti, které jsou předpokládány církevním právem, včetně diecézní synody) a mezi komunitami, do kterých je partikulární církev (diecéze) rozdělena (obzvláště farnosti). Patří sem pak také vztahy mezi různými dalšími součástmi diecéze, jako instituty zasvěceného života, církevními hnutími, církevními školami, nemocnicemi, univerzitami, charitativními organizacemi atd., ale také vztahy s ostatními nekatolickými církvemi v diecézi.
  • Druhá perspektiva ("ad extra") se zaměřuje na otázku, jak Boží lid v partikulární církvi (diecézi) putuje společně s celou lidskou rodinou. Soustředí se proto na vztahy, dialog a případné společné iniciativy s věřícími jiných náboženství, s lidmi od víry vzdálenými, stejně jako na vztahy se specifickými sociálními prostředími a skupinami a s jejich institucemi (svět politiky, kultury, ekonomiky, financí, práce, obchodu, podnikání, nestátních neziskových organizací, organizací občanské společnosti, lidových hnutí, menšin všeho druhu, chudých a vyloučených atd.). 

Webové stránky synodu (www.synod.va) nabízejí další konkrétní podněty jak otázky spojené s těmito tematickými okruhy zprostředkovat rozličným skupinám lidí jednoduchým a angažujícím způsobem. Každá diecéze, farnost či církevní skupina si nemá dávat za cíl pokrýt všechny tyto otázky, ale měla by rozlišovat a zaměřit se na ty aspekty synodality, které nejvíce odpovídají jejímu kontextu. Účastníci jsou povzbuzováni sdílet se upřímně a otevřeně o konkrétních zkušenostech jejich reálného života, společně je reflektovat a ptát se, co jim Duch svatý může odkrývat skrze vzájemné sdílení se s druhými. 

Celý přípravný dokument je v čl. 32 zakončen takto:

"Cílem synody není vyprodukovat dokumenty, nýbrž dát vzklíčit snům, probudit proroctví a vize, přinést novou naději, rozhojnit důvěru, obvázat rány, navázat vztahy, dát zazářit nadějeplnému úsvitu, učit se jedni od druhých a vytvořit prostor pro růst bohaté inspirace, která bude osvěcovat mysl, rozehřívat srdce, rukám navrátí sílu.“

 

Ke stažení:

Kam dál?