Slavení svátostí

Seznam článků

 Sedm svátostí - vyrůstají z Krista a utvářejí církev

Úvod: Sedmero svátostí

Sedmero svátostí (podrobně viz např. liturgie.cz), které můžeme chápat jako sedm ramen vyrůstajících z jednoho základu sedmiramenného svícnu slavení Kristova velikonočního tajemství, můžeme rozčlenit takto:

Iniciační svátosti

"Uvedení do křesťanského života se uskutečňuje třemi svátostmi: křtem, který je začátkem nového života; biřmováním, které jej posiluje; a eucharistií, která živí učedníka Kristovým tělem a krví" (KKC 1275).

Svátosti uzdravení

"Pán Ježíš Kristus, lékař našich duší i našich těl, ten, který odpustil hříchy ochrnulému a vrátil mu tělesné zdraví, chtěl, aby jeho církev pokračovala v síle Ducha svatého ve svém díle spásy a v uzdravování i u svých členů. To je cílem dvou svátostí uzdravování: svátosti pokání a pomazání nemocných" (KKC 1421)

Svátosti společenství

"Dvě další svátosti, kněžství a manželství, jsou zaměřeny na spásu druhých. Přispívají-li také k osobní spáse, pak tím, že slouží druhým. Udělují zvláštní poslání v církvi a slouží k budování Božího lidu" (KKC 1534).

Příprava ke slavení svátostí

Příprava na svátosti, především na křest, biřmování či přijetí eucharistie, se liší podle životní situace žadatele, především podle jeho věku.

Zjednodušeně lze způsob přípravy rozdělit na:


V každém případě je třeba v dostatečném předstihu kontaktovat místního faráře (ZDE) a domluvit podrobnosti přípravy. V případě křtu či obnovy křtu je třeba u přípravy dospělého počítat zpravidla s alespoň roční, malého dítěte s alespoň měsíční a starších dětí s alespoň půlroční přípravou. Snoubenci by se měli hlásit alespoň tři měsíce před plánovanou svatbou, raději však i dříve.

Pro informace o možnostech přípravy ke slavení jednotlivých svátostí v naší farnosti či v plzeňské diecézi klikněte na příslušnou část Obsahu článku.

Další materiály na téma slavení svátostí lze nalézt na na Liturgie.cz nebo Pastorace.cz.

Inspirující průvodce k životním událostem, kterých se týkají jednotlivé svátosti, najdete také např. na stránkách Farnosti Letohrad.

Křesťanský pohřeb: Informace o slavení křesťanského rozloučení se zesnulými (pohřeb) najdete ZDE (nebo info z Liturgie.cz, z Umirani.cz a z Wikipedie)


Sedm svátostí - vyrůstají z Krista a utvářejí církev

Svátost křtu

"Ovoce křtu neboli křestní milost je obohacující skutečnost, která zahrnuje: odpuštění prvotního hříchu a všech osobních hříchů; zrození k novému životu, jímž se člověk stává adoptivním synem Otce, Kristovým údem, chrámem Ducha svatého. Z téhož důvodu je pokřtěný začleněn do církve, Kristova těla, a stává se účastným Kristova kněžství" (KKC 1279).

Další materiály na Liturgie.cz a Pastorace.cz

Křest dospělého

Křest dospělého člověka je možný tehdy, jestliže uvěřil v Krista jako jediného plného zachránce člověka, poznal a přijal víru církve a vyznává jí a chce žít ve společenství katolické církve a respektovat její učení víry i morálky. Dospělý člověk má za normálních okolností přijmout v jedné slavnosti takzvané iniciační svátosti, tedy být pokřtěn, biřmován a přijmout eucharistii.

Příprava na křest probíhá v několika etapách (tzv. "katechumenát"):

  • Po seznámení s obsahem křesťanské víry a základním obrácení, chce-li adept skutečně směřovat ke křtu a jeví známky víry i postupného obrácení, může být přijat do katechumenátu. To znamená, že se seznámil s vírou natolik, že může udělat zodpovědné rozhodnutí k jejímu plnému přijetí.
  • V katechumenátu pokračuje příprava na křest. Když je zřejmé, že katechumenova víra je natolik úplná a zralá, že může být podkladem pro křest, je katechumen přijat mezi bezprostřední čekatele křtu.
  • Během několika týdnů pak celá příprava na křest vyvrcholí udělením svátostí křtu, biřmování a eucharistie.
  • Závěrečné období je pak věnováno zasvěcování do praktického žití z těchto svátostí.

Délka přípravy na křest je různá, musí respektovat postupné rozvíjení víry člověka. Těžko může být kratší než půl roku, zpravidla trvá jeden až jeden a půl roku. Během této doby katechumen prožívá jak formální vyučování a rozhovory nad určitými tématy, tak má možnost neformálně objevovat různé rozměry víry a života místní církve.

Je dobré, když dospělého adepta provází na jeho cestě ke křtu někdo, kdo mu je oporou a kdo mu bude oporou v cestě víry i po křtu. Takový člověk - je-li sám pokřtěným a biřmovaným katolíkem, žijícím z víry - může být křtěncem vybrán za kmotra.

Je důležité, aby se při přípravě na křest včas zjistilo, zda adept nebo adeptka křtu buď žije v platném církevním sňatku nebo zda žije, ve svazku, který může být po křtu církevně zplatněn.

Křest dospělých se slaví zpravidla o velikonoční vigilii (velikonoční bohoslužba v noci ze soboty na neděli), lze však z vážných důvodů vybrat i jiný vhodný termín (např. slavnost Zjevení Páně či slavnost Seslání Ducha svatého apod.).

Podobné přípravy se pak také účastní ti, kteří sice byli pokřtěni jako malé děti, pak již dále svoji víru nepraktikovali a v dospělosti touží po plném svátostném životě.

Křest malého dítěte

Na rozdíl od dospělého nemůžeme od malého dítěte čekat ani rozhodnutí pro křest ani vyznání víry. Malé děti se křtí proto, že patří do rodiny křesťanů a ta chce, aby dítě mělo spolu s nimi účast na životě církve. Proto se žádá od rodičů a kmotrů, aby byli pokřtěni, byli schopni svou křesťanskou víru při křtu vyznat a mohli tak uvést do víry i dítě, které je jim svěřeno. Proto by měli být oba rodiče katolicky pokřtěni a vychováni a měli by žít v církvi svou víru. Pokud toto platí jen o jednom, může to stačit, ovšem je třeba aby si oba byli vědomi závazku, který ze křtu pro rodiče vyplývá a respektovali ho, i když ho bude uskutečňovat jen jeden z rodičů.

O křest dítěte žádají zásadně jeho rodiče, kteří nejen že by měli být při křtu přítomni, ale kteří jediní mohou přijmout plnou zodpovědnost za to, že jejich dítě bude vychováno ve víře v Krista a v prostoru života a víry církve. Kmotr nebo kmotra v tom mají rodičům pomáhat a tuto ochotu také před ostatními účastníky křtu deklarují.

Křest se uděluje buď při nedělní bohoslužbě nebo mimo ní, podle dohody s místním farářem. Je třeba ho sjednávat s dostatečným časovým předstihem zpravidla několika týdnů, aby byl čas pro potřebná setkání křtícího kněze s rodiči. Jeho povinností totiž je nejen rodiče informovat o náplni a průběhu křtu a vyřídit nutné administrativní věci, ale také je připravit k plnění těch úkolů, které do budoucna na sebe křtem dítěte berou.

Před křtem se vyhotoví na faře křestní zápis. K němu je třeba donést rodný list dítěte, oddací list rodičů, případně jejich křestní listy a jména a adresy kmotrů, případně jejich křestní listy.

Pro vlastní obřad křtu je dobré opatřit si křestní roušku a křestní svíčku pro dítě (může to být úkolem kmotrů; určitou základní nabídku může poskytnout i naše farní kancelář). Křtu se za normálních okolností musí zúčastnit oba rodiče dítěte a kmotr (kmotři). Je samozřejmě možné pokřtít i dítě svobodné, ovdovělé nebo rozvedené matky, jsou-li ostatní podmínky křtu splněny.

Další materiály na Liturgie.cz a Pastorace.cz

Křest staršího dítěte

Je-li dítě starší než cca 4 roky musí být už samo na křest přiměřeně připraveno, podle věku a vyspělosti. Této přípravy se s dítětem zpravidla účastní i rodiče. Školou povinné dítěti pak část přípravy většinou absolvují v rámci výuky náboženství na faře.


Sedm svátostí - vyrůstají z Krista a utvářejí církev

Svátost biřmování

"Svátost biřmování je potřebná k dovršení křestní milosti... Pokřtěné dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové" (KKC 1285).

Další materiály na Pastorace.cz

Biřmování dospívajících

Podle staré praxe západní církve však u dítěte biřmování nenásleduje hned po křtu jako tomu má být u dospělého křtěnce nebo jak tomu je u pravoslavných křesťanů, ale je odloženo až do dospívání nebo dospělosti. Biskupské konference mají stanovit nejnižší věk biřmovanců. U nás je to 15 roků. Řádným udělovatelem biřmování je biskup, za určitých okolností může biřmovat i kněz.

Biřmován může být člověk, který je pokřtěn v katolické církvi, byl už připraven k přijímání svátosti smíření a eucharistie, dosáhl zmíněného věku a absolvoval přípravu na přijetí svátosti biřmování. Jen v nebezpečí smrti může a být ten, kdo byl pokřtěn a nebyl biřmován, biřmován neprodleně a to i knězem.

Biřmování se v naší farnosti obvykle organizuje vždy po několika letech. S patřičným předstihem se pak také vyhlásí a uskuteční příprava. Ta trvá zpravidla několik měsíců, případně i po celý rok, a zahrnuje jak formální katecheze a diskuse nad různými tématy, tak prostor k osobnímu růstu ve víře. Může a má být velmi důležitým uvedením mladého člověka do plného života víry, který už není závislý na rodičích.

Každý rok je také příležitost k přijetí biřmování v katedrále sv. Bartoloměje v Plzni, zpravidla na slavnost Seslání Ducha svatého.

Vždy a všude se však musí biřmovanec vykázat tzv. biřmovacím lístkem, na kterém jsou uvedena jeho osobní data a jméno biřmovacího patrona - světce, které si k biřmování vybral. Kněz, který měl na starosti přípravu, svým podpisem a farním razítkem a tomto lístku stvrzuje, že adept byl na biřmování řádně připraven.

Biřmování v ostatních situacích

Podobně se koná příprava na biřmování i u starších pokřtěných a svoji víru praktikujících dospělých, kteří z různých důvodů nebyli biřmování v dospívání.

Ti, kteří sice byli pokřtěni jako malé děti, pak již dále však svoji víru nepraktikovali, se na biřmování zpravidla připravují společně s těmi, kteří se připravují na křest v dospělosti (před biřmováním pak tito lidé prožijí tzv. "obnovu křtu").

U nepokřtěného dospělého příprava na biřmování v podstatě spadá v jedno s přípravou na křest (viz část Křest).

Další materiály na Pastorace.cz


Sedm svátostí - vyrůstají z Krista a utvářejí církev

Svátost eucharistie

"Svatá eucharistie dokončuje uvedení do křesťanského života. Ti, kteří byli povýšeni k důstojnosti královského kněžství a biřmováním mnohem hlouběji připodobněni ke Kristu, se prostřednictvím eucharistie podílejí spolu s celým společenstvím na samotné oběti Pána" (KKC 1322).

Další materiály na Liturgie.cz a Pastorace.cz

Slavení eucharistie

Ke svátosti eucharistie čili ke svatému přijímání může přistoupit ten kdo je pokřtěn, na přijetí této svátosti byl připraven, nežije v těžkém hříchu ani není podroben nějakému církevnímu trestu, který by ho z této svátosti vylučoval, a pokud není svobodný či ovdovělý žije v církevně platném manželství.

Toto jsou jisté právní hranice pro účast na přijímání při slavení eucharistie, které však nemají setřít mnohem základnější skutečnost, že eucharistie je slavením společenství s Kristem a skrze něho slavením společenství s úplně všemi, i těmi nejposlednějšími a nejvyloučenějšími, jak to nádherně vykládá Raniero Cantalamessa v jednom ze svých kázání.

Ke svatému přijímání jde člověk zpravidla při mši, které se účastní. Pokud by z nějakého důvodu byla v určitý den na mši dvakrát nebo vícekrát, může přistoupit ke svatému přijímání ještě jednou. Za základní se jinak považuje účast na mši jedenkrát týdně, v neděli.

Před přijetím eucharistie se dodržuje jednohodinový půst od jídel a nápojů a výjimkou léků a obyčejné vody. U nemocných, kterým se eucharistie donáší, tento půst není nutný.

Místa a časy pravidelného slavení eucharistie naleznete např. v sekci Bohoslužby.

Další materiály na Liturgie.cz a Pastorace.cz

Příprava k prvnímu přijímání

K prvnímu svatému přijímání se připravují většinou děti v mladším školním věku.

Pokud byl někdo pokřtěn jako dítě a pak po léta svoji víru nepraktikoval, k prvnímu přijímání se pak připravuje podobně jako ti, kdo se v dospělosti připravují na křest (viz část Křest).

Pokud někdo víru praktikovat začal a pak se na čas od Boha či od církve odklonil, základním krokem přípravy na nové přijetí eucharistie je pak slavení svátosti smíření (viz část Svátost smíření).


Sedm svátostí - vyrůstají z Krista a utvářejí církev

Svátost smíření či pokání

"Ti, kdo přistupují ke svátosti pokání, dostávají od Božího milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou zranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení" (KKC 1422).

Další materiály na Liturgie.cz a Pastorace.cz

Slavení svátosti smíření

Svátost smíření či pokání slouží k odpuštění hříchů těm, kdo byli v katolické církvi pokřtěni, litují svých hříchů, nesetrvávají v situaci, která je nedovolená (např. neplatné manželství) a mají touhu po zlepšení.

Každý katolík by se měl vyzpovídat alespoň jednou za rok, nejlépe v postní době, a kromě toho vždy, když se těžce proviní. Svátost smíření je ovšem užitečná i tehdy, když člověk nemá na svědomí těžké hříchy (tj. zcela vědomé a zcela svobodné rozhodnutí se vykonat nějaký čin proti Boží vůli v závažné záležitosti).

Pravidelné příležitosti ke slavení svátosti smíření jsou v naší farnosti 30 až 10 minut před začátkem každé mše svaté nebo podle potřeby po jejím skončení, nebo během prvopáteční adorace (viz Pravidelnosti). Je samozřejmě možné (a často i vhodné) i mimo tyto doby o svátost smíření kněze požádat osobně nebo telefonicky (kontakty viz Duchovní správa Řk farnosti Cheb).

Další materiály na Liturgie.cz a Pastorace.cz

Příprava ke svátosti smíření

K první svátosti smíření se většinou připravují děti školního věku v rámci přípravy na první svaté přijímání.

Pokud se někdo poté, co začal praktikovat křesťanskou víru, od ní na delší čas odklonil, je vhodné svůj návrat k životu z víry zpečetit slavením tzv. "generální zpovědi", tj. slavením svátosti smíření, ve které svěřujeme Bohu celý svůj život z období našeho odklonu od něj. V tom případě je vhodné se na takovéto slavení nejprve připravit pastoračním rozhovorem s knězem.

Pokud byl někdo pokřtěn jako malé dítě a nikdy víru nepraktikoval, slavení svátosti smíření se pak stává součástí jeho dlouhodobé přípravy na obnovu křtu, která je podobná přípravě na křest dospělých (viz oddíl Křest).

Při běžném pravidelném slavení svátosti smíření je vhodná osobní příprava doprovázená životní reflexí a modlitbou, k čemuž lze použít i nějaké to dnešní době přizpůsobené "zpovědní zrcadlo". Pomoci zde mohou např. texty jako Příprava ke svátosti smíření (s pěti "zpovědními zrcadly" či "pomůckami ke zpytování svědomí" - podle Božího slova, podle vztahů v našem životě, podle manželského slibu, pro motoristy a podle Desatera) nebo Otázky k sebepoznání.

Obsáhlejší materiál Aleše Opatrného k přípravě na svátost smíření najdete např. ZDE.

Nakonec trochu humoru: Automatická zpovědní stanice


Sedm svátostí - vyrůstají z Krista a utvářejí církev

Svátost pomazání nemocných

"Svátostí pomazání nemocných a modlitbou kněží doporučuje celá církev své nemocné trpícímu a oslavenému Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. Vybízí je, aby se dobrovolně přidružili ke Kristovu utrpení a k jeho smrti, a tak byli prospěšní Božímu lidu" (KKC 1499).

Další materiály na Liturgie.cz a Pastorace.cz

Slavení pomazání nemocných

Svátost nemocných či pomazání nemocných je určena lidem, kteří vážně onemocněli nebo jejichž síly jsou stářím značně oslabeny. Svátost je nemocnému v jeho vážné nemoci posilou na duchu a mnohdy skrze ní může nemocný přijmout i tělesné uzdravení.

Svátost nemocných lze přijmout vícekrát za život, pokud se člověk uzdraví a znovu onemocní nebo pokud se jeho stav výrazně zhorší a on o tuto pomoc znovu žádá.

Udílí se vkládáním rukou kněze na hlavu nemocného a následným mazáním posvěceným olejem na hlavě a na rukou.

Pomazání nemocných lze udělit v kostele při mši i mimo mši, doma, v nemocnici, v domově důchodců, kdekoliv, kde se nemocný nachází a kde k němu může kněz přijít.

Další materiály na Liturgie.cz a Pastorace.cz

Příprava na přijetí pomazání nemocných

O svátost pomazání nemocných si má především požádat sám nemocný podle svého zdravotního stavu, případně požádá s jeho souhlasem někdo z jeho okolí.

Předpokládá se, že ten, kdo jí přijímá, se smířil s Bohem ve svátosti smíření. Pokud to není možné, je tato svátost chápána jako mimořádný prostředek ke smíření s Bohem.

Je vhodné se na slavení svátosti pomazání nemocných připravit společnou modlitbou celé rodiny nebo úzkého okruhu přátel nemocného. Je-li to možné, mohou pak tito nejbližší být také účastni vlastního slavení svátosti.


Sedm svátostí - vyrůstají z Krista a utvářejí církev

Svátost manželství

"Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost" (KKC 1601).

Další materiály na Liturgie.cz a Pastorace.cz

Slavení svátosti manželství

Uvažuje-li dvojice o slavení svátosti manželství, tj. o církevním sňatku, ať se co nejdřív vydá za farářem své farnosti, případně za farářem v místě, kde chce mít oddavky a tam své představy o svatbě probere. Níže uvádíme jen některé základní informace, které postihují nejjednodušší situace.

  • Dva pokřtění, plnoletí a doposud trvale svobodní katolíci mohou zavřít církevní sňatek.
  • Podobně je tomu, je-li jeden z nich nebo jsou-li oba ovdovělí.
  • U rozvedených mohou nastat různé kombinace, ovlivňující možnost církevního sňatku. Na podrobnosti je třeba se informovat u některého z kněží.
  • Pokud je jeden ze snoubenců katolík a druhý je pokřtěn v jiné křesťanské církvi, je sňatek možný s dovolením biskupa a za podmínky, že katolík podepíše prohlášení o tom, že se nechce vzdát své víry a že udělá vše pro to, aby jeho děti byly katolicky pokřtěny a vychovány. Nekatolík jen bere toto prohlášení na vědomí.
  • Je-li jeden ze snoubenců katolík a druhý nepokřtěný, jsou podmínky sňatku obdobné. Se svolením biskupa a po podpisu výše zmíněných prohlášení je sňatek možný. V obou případech je ale nutno předem dobře zvážit, zda tato různost víry nebude v manželství na překážku.

Církevní sňatek se koná zpravidla na některém z bohoslužebných míst na území farnosti (kostel sv. Mikuláše, kostel sv. Václava v Chebu, kaple sv. Jana ve farním domě v Chebu, kostel sv. Michaela v D. Žandově či poutní kostel sv. Ducha na Loretě).

Další materiály na Liturgie.cz aPastorace.cz

Příprava na církevní sňatek

Před sňatkem je třeba absolvovat příslušnou přípravu. Tu si snoubenci dojednají na faře. Příprava trvá zpravidla dva měsíce, proto je třeba, aby se snoubenci na ni domluvili alespoň tři měsíce před plánovaným termínem svatby. Během přípravy se setkávají s knězem, případně s dalšími spolupracovníky zkušenými v oblasti manželského života, a vedou s nimi rozmluvy na různá témata týkající se života v křesťanském manželství (podrobněji viz např. publikace Tajemství manželství).

Dále je třeba vyřídit úřední agendu. Podle nyní platné zákonné úpravy má církevní sňatek platnost i před státem. Proto je nutné vyřídit formality jak pro občanskou (státní) matriku, tak pro matriku církevní. K tomu je třeba navštívit jak faru a sepsat tam snubní zápis, tak matriku k sepsání protokolu o uzavření manželství (obojí ke stažení ZDE). Svobodní potřebují občanské průkazy, rodné listy a pokřtění křestní listy (u katolíka výpis z křestní matriky, který není starší než tři měsíce, počítáno od data svatby). Rozvedení pak navíc rozsudek rozvodového soudu.

V případě manželství mezinárodního je třeba se přihlásit raději s ještě větším předstihem, aby byl dostatek času na vyřízení často poměrně složité administrativy s tímto sňatkem spojené.

Můžete si také přečíst poměrně solidně informující a zároveň čtivý a srozumitelný článek Ze svatby v kostele se hned tak nevyvážete o praxi přípravy na manželství v dnešní katolické církvi.

Komplexní informace o křesťanském manželství najdete zde: 

Otázky ohledně některých zvláštních případů se řeší např. zde:


Sedm svátostí - vyrůstají z Krista a utvářejí církev

Svátost svěcení

"Svěcení je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby. Člení se ve tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství" (KKC 1536).

Další materiály na Liturgie.cz a Pastorace.cz

Svátost svěcení (či svátost kněžství) má tři stupně: jáhen, kněz a biskup. Každý z těchto stupňů se udílí svěcením (také nazývaným "ordinace").

Kdo se chce stát knězem, musí absolvovat jednak vědeckou přípravu, tedy vystudovat teologickou fakultu, a také duchovně formační přípravu, která se získává v kněžském semináři, v němž kandidát kněžství při svém studiu žije. Před studiem teologie a pobytem v semináři se žádá ještě roční pobyt v teologickém konviktu, tedy přípravný rok.

Ti, kdo uvažují o kněžství, se mají nejen přihlásit písemně na biskupství plzeňském, ale měli by být předem představeni biskupovi, nejlépe svým farářem. Před přijetím k přípravě na kněžství procházejí kandidáti přijímacím řízením, které mají prokázat obecně lidskou a duchovní způsobilost k této cestě, dále psychickou vyrovnanost a alespoň jakýsi zárodek povolání k této službě.

Jáhenské svěcení nepřijímají jen kandidáti kněžství v rámci závěru své přípravy na kněžské svěcení, ale mohou ho přijmout i svobodní nebo ženatí muži. I zde jsou pro ty, kdo projdou přijímacím řízením, dvě oblasti přípravy: jednak studium teologie na teologické fakultě (zpravidla při zaměstnání) a duchovní formace, doplněná pastorační přípravou. Vše se absolvuje při zaměstnání a bez pobytu v nějakém speciálním zařízení. Nejnižší hranice svěcení u ženatých mužů pro přijetí jáhenství je 35 let.

Další materiály na Liturgie.cz a Pastorace.cz

 

Hlavní Menu

Kontaktní místa Farnosti a Charity

Kostelní nám. 188/15
350 02 Cheb
tel. +420 354 422 458

po + st 9:00 - 17:00

číslo účtu farnosti:
781 704 309 / 0800
číslo účtu farní charity:
220 699 597 / 0300

Kontaktní údaje farnosti
Kontaktní údaje farní charity

Kontakt na faráře

úterý: volný den faráře
Kontakty na farní tým
Kontakt na farní penzion
Další kontakty

Kázání na Soundcloud

Copyright © 2020 Římskokatolická farnost Cheb. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.