Podle rubrik

Muž a žena – Kristus a Maria

Láska u svatého Pavla

Po čtenářsky odlehčenějších fejetonech Hany Pinknerové nás teď po několikrát čeká trochu hutnější strava. V rámci právě probíhajícího Roku svatého Pavla bychom rádi na těchto místech poznávali nejen jeho bohatou osobnost, ale především jeho poselství. A rozhodli jsme se začít oříškem možná nejtvrdším – Pavlovým vztahem k ženám, manželství, tělu a sexualitě. Byl snad Pavel jakýmsi zapšklým starým mládencem, který nechce ostatním dopřát to, čeho se jemu samotnému nedostává, jak to zdánlivě vyplývá z některých jeho textů o výše zmíněných tématech? O pravém opaku se nás budou snažit přesvědčit P. Norbert Baumert (P.B.), jezuita a světový odborník na Pavlovy listy, v rozhovoru s jednou ze svých studentek, sestrou Margaretou Gruberovou (S.M.), vysílaném 1994 v lednu německou redakcí vatikánského rozhlasu. Celý text, který ve Zpravodaji bude vycházet na pokračování, je k dispozici na našich webových stránkách pod názvem pdf Baumert Norbert: Láska u sv. Pavla .

Muž a žena – Kristus a Maria

S. M.:

Nedávno jsem se několika františkánským bratřím zmínila, že připravuji doktorskou práci o Pavlovi. Musela jsem vypadat velmi nadšeně, protože jeden mladý bratr mě velmi udiveně přerušil a zeptal se mě: „A všechny ty nesympatické poznámky o ženách - ty tě při tom nerozčilují?“ Tuto námitku slyším velmi často, obzvlášť od žen, a musím se přiznat, že dříve jsem Pavla v tomto bodě také zcela nebrala. Připadalo mi to, mírně řečeno, škoda, že Pavel o ženách napsal věci, které vztah muže a ženy v církvi dodnes zatěžují.

Nejsou jeho formulace původem křesťanského nepřátelství k tělu, podceňování manželství a některých dnešní době přece zcela nepřiměřených názorů, jako třeba že žena má ve společenství mlčet? A pak především to podřízení ženy muži! Kolik bezpráví tím bylo biblicky, a přitom přece zcela proti evangeliu ospravedlňováno. Dokonce taková žena jako Terezie z Avily si nad tím hořce postěžovala. Proto mám radost, otče Norberte, že jste Vašimi exegetickými studiemi alespoň z vědecké strany jasně ukázal, že takovéto věci nelze odvozovat od Pavla, nýbrž že mnohé posuny, které v našem porozumění během staletí nastaly, byly způsobeny četnými neporozuměními řeckému textu a jeho různými interpretacemi podmíněnými dobou.

P. B.:

Ano, abych tato nedorozumění mohl osvětlit, pustil jsem se již před lety do zkoumání pavlovských textů vztahujících se k tématu muž a žena. Nakonec z toho vznikly tři silné knihy. Dvě se zabývají vědeckými odůvodněními a základy, třetí z nich nabízí celkový přehled tématu včetně teologických perspektiv. Myslíte, že se nám podaří ve čtyřech krátkých vysíláních přiblížit posluchačům alespoň některé z těchto výsledků?

S. M.:

Pokusme se o to. Zkusím vás trochu provokovat: V ekumenickém překladu čteme v 1 Kor 11,5: „Každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná.“ To je přece urážka! A verš 7 zní: „Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy.“ Tedy přece! Vždyť asi proto i u nás muži v kostele smekají, a ženy ne. Co je mi na tom však divné, že dříve museli židovští kněží v chrámě na hlavě nosit kněžskou čelenku a židovští muži si dodnes, když jdou do synagogy, nasazují kippu (jarmulku). Pak by se tedy vývoj u nás mezitím ubíral přesně naopak. Ale jak to, že biskup nosí mitru, když si přece muž nemá hlavu zahalovat?

P. B.:

To je skutečně zarážející. Avšak onen příslušný řecký výraz neznamená zahalovat si vlasy, nýbrž zahalovat si hlavu, totiž svými vlasy. Problém byl v tom, že některé ženy, když se při bohoslužbě nahlas modlily (byla to snad modlitba v jazycích nebo nějaké proroctví), příležitostně při tom rozpustily svůj účes, aby tak dramaticky zdůraznily svůj příspěvek. Něco podobného je známo o pohanských prorokyních a prorocích.

S. M.:

To pak pravděpodobně rozčilovalo ty ostatní, kteří to pociťovali jako neestetické a nepřiměřené.

P. B.:

Právě to je ono. Ve verši 4 je mimochodem vytýkáno i muži, když se při modlitbě "zabývá svojí hlavou" (ať už má hodně nebo málo vlasů), a ve verši 10 čteme, že žena „je povinna mít v moci (ovládat, udržovat v pořádku) svou hlavu z úcty k andělům“, kteří zde ukazují na Boží přítomnost. Pak však Pavel říká, že vlasy jsou od přírody každému dány jako pokrývka, tedy jako tepelná ochrana, takže ani muž ani žena z toho nemají dělat nějakou prestižní otázku. Takto se tedy oběma dostane dvojité výtky. O závoji při bohoslužbě zde však vůbec není řeč.

S. M.:

Pak tedy jde především o jeden zcela konkrétní problém při bohoslužbách v Korintě, který zde Pavel vpravdě dramaticky a jeho vlastním impulzivním způsobem řeší. Přesto mi jeho odůvodnění připadá zcela zásadní a je velmi pobuřující: „Žena je odleskem slávy mužovy“! Není snad Božím obrazem stejně jako muž? Bůh přece „stvořil člověka, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil“ (Gen 1,27). Tak přece oba stojí rovnocenně vedle sebe. Jak může potom Pavel říci, že muž je hlavou? Z toho přece bezprostředně vyplývá požadavek podřízenosti!

P. B.:

Jenom pomalu! My samozřejmě myslíme hned na „hlavu“ ve smyslu toho nejvyššího, šéfa, a s tím je hned spojena asociace něčeho nižšího, podřízeného. Avšak v řečtině je „pramen“ nazýván „hlavou řeky“ (tj. počátkem, původem řeky). Podobně tedy i helénističtí Židé, jestliže slyší dvojici „hlava“ – „záře“ („lesk“, ne „od-lesk“), myslí spíše na vztah mezi počátkem a rozvinutím. Jako byla Eva vytvořena z Adamova boku, tak je pro židovského rabína Pavla muž původem a žena rozvinutím, muž východiskem a žena vrcholem, jakoby ozdobou, okrasou lidstva. Pak tento model „hlava – záře“ snad není už tak nesympatický.

S. M.:

To uznávám. Na druhé straně však Pavel tento model „hlava – záře“ opakuje v listě Efezanům a odůvodňuje tím, že se mají ženy ve všem podřizovat mužům (srov. Ef 5,24). Tato nerovnost zůstává, i když muži své ženy mají milovat.

P. B.:

Zde musíme rozlišovat. Pavel ono patriarchálně strukturované domovní společenství své doby nezpochybňuje, avšak ani jej nějak teologicky neospravedlňuje. Jde mu o to, jak má křesťan ve stávajícím společenském řádu žít své křesťanství, své spojení s Kristem. Jestliže křesťanští manželé vidí v partnerovi Krista, nemohou svoji fyzickou nebo osobnostní převahu ani své společenské výhody zneužívat k tomu, aby toho druhého nějak utlačovali nebo znevýhodňovali. A jestliže budou tuto lásku žít důsledně, jednoho dne přijdou obecně na to, že svůj vztah k sobě navzájem musí i právně regulovat nějak jinak.

S. M.:

Jestliže sledujeme dějiny, vidíme ovšem, že to je velmi pomalý proces.

P. B.:

Že to tak dlouho trvalo (a stále ještě trvá), než se na tzv. „křesťanském západě“ probudil smysl pro právní rovnoprávnost ženy, jistě souvisí s obtížností tak hluboko zasahujícího vývoje; avšak jsou to zároveň i dějiny hříchu, také hříchu křesťanů, kteří se neprávem odvolávali na Ef 5, jako by tam Pavel řekl, že muž má stát výše než žena. To, že muž nad ženou „bude vládnout“ (ne: „má vládnout“), je v Gen 3,16 důsledkem hříchu, a ne Božím svatým řádem!

S. M.:

Pak však Bůh potřebuje mít se svým lidstvem velikou trpělivost. Skutečnost, že vztah mezi jím a lidmi, mezi lidmi navzájem a obzvlášť mezi mužem a ženou je hluboce narušen, je opravdu naší každodenní zkušeností, kterou i já znovu a znovu dělám. Nenačrtává zde Pavel nějaké perspektivy vykoupení?

P. B.:

Ano – ale jinak, než jsme to snad my očekávali. Podívejte se ještě jednou na 1 Kor 11, verše 11 a 12.

S. M.:

V původním řeckém textu stojí: „Ani žena bez muže, ani muž bez ženy v Pánu; neboť jako žena zmuže, tak i muž skrze ženu.“ Jak je tomu třeba rozumět? Kdyby zde Pavel chtěl pouze vyzdvihnout tu samozřejmou věc, že se všichni muži (po Adamovi) vždy rodí z nějaké ženy, pak mi není jasné, proč tak slavnostně připojuje, že to tak je „v Pánu“, tedy „od nynějška“. Není tím snad míněn řád vykoupení?

P. B.:

Ano, Pavel - jakoby k doplnění - připojuje, že „v Pánu“, tedy v těle Kristově, v církvi, jsou muž a žena závislí na sobě navzájem. A objasňuje to na vztahu původních párů, jež zde jsou chápány typologicky. Verš 12 je tedy třeba číst: „Neboť jako žena, Eva, z muže, Adama, tak také muž, Kristus, skrze ženu, Marii.“ Tím je zde zmíněn přesně ten korektiv, který Kristus skrze vykoupení vnesl do vztahu mezi mužem a ženou. Kristus neuzdravuje narušený vztah mezi pohlavími tím, že ho násilím napravuje nebo ruší, nýbrž tím, že on sám do něj vstupuje. Protože podle Gn 3 je panování muže nad ženou následkem hříchu, Kristus nás z toho vykupuje tím, že se jako muž sklání pod ženu a je „narozen z ženy“ (Gal 4,4). Tím je nyní, v řádu spásy, tou první žena, i když v řádu stvoření zůstává muž původem (počátkem, „hlavou“). „Obojí (tj. oba vztahy) však je z Boha,“ říká Pavel na závěr.

S. M.:

To je velmi obtížná myšlenka, kterou si člověk musí nejprve trochu prorozjímat. Já žasnu nad Božími cestami: Hříšné panování muže nad ženou je zrušeno a zevnitř překonáno skrze dobrovolné narození Božího Syna z ženy Marie. Bůh sám ve skrytosti dělá ten první krok a vrhá se doprostřed tohoto porušeného vztahu. A přece jedno je jasné: Tato odpověď se nehodí pro velkolepé společenské programy, nýbrž je především Boží výzvou a otázkou mé osobní svobodě, z jakého úhlu pohledu chci chápat vztah mezi pohlavími a jakými měřítky chci nechat určovat své jednání.

P. B.:

Tento pohled na roli ženy v události vykoupení najdeme ještě jednou v 1 Tim 2,15. Tento verš neznamená, že ženy mají svoji duši zachránit jako matky (skrze rození dětí), nýbrž: Ona žena, totiž Eva, bude spasena, tedy zakusí celostnou spásu a uzdravení vztahů, „skrze narození dítěte“, to znamená skrze narození Mesiáše z ženy Marie (srov. Gen 3,15). Podle toho je to tedy žena, kdo přináší spásu do světa – i dnes!

 

Láska u sv. Pavla: Kristus a Maria
Téma tohoto článku bude podrobněji prezentováno při prvním setkání volného cyklu biblických přednášek v rámci Roku sv. Pavla 24. října od 19:00 do 20:00 ve farním sále v Chebu. Pokud bude zájem, další přednášky budou následovat každý poslední pátek v měsíci. V listopadu bude téma přizpůsobeno Škole modlitby: Láska u sv. Pavla a dar jazyků.

 

Kontaktní místa Farnosti a Charity

Kostelní nám. 188/15
350 02 Cheb
tel. +420 354 422 458

po + st 9:00 - 17:00

číslo účtu farnosti:
781 704 309 / 0800
číslo účtu farní charity:
220 699 597 / 0300

Kontaktní údaje farnosti
Kontaktní údaje farní charity

Kontakt na faráře

úterý: volný den faráře
Kontakty na farní tým
Kontakt na farní penzion
Další kontakty

Kázání na Soundcloud

Copyright © 2020 Římskokatolická farnost Cheb. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.