Aktuality a novinky ze života farnosti

Biskupové nejen o potratech a eutanázii

Společný pastýřský list českých a moravských biskupů

Naši biskupové nám poslali pastýřský list týkající se aktuálních etických otázek ve vztahu k ochraně života, který se měl přečíst v neděli 26. října 2008. Kvůli začínající Škole modlitby jsme jej v naší farnosti četli již o týden dříve.

V článku následuje stručný souhrn témat listu a malá reflexe nad ním.

Celý list ke stažení: pdf Pastýřský list k potratům a eutanázii

List se v první části týká potratů a připomíná jak obecné etické premisy ("Nikdo a za žádných okolností si nemůže osobovat právo přímo zničit nevinnou lidskou bytost" či "Jen kdo brání svůj život, není vinen vraždou, i když je donucen zasadit útočníkovi smrtelnou ránu."), tak jejich aplikaci ("Potrat není jen věcí matky a jejího práva na své tělo. Nenarozené dítě není její tělo. Nikdo nemá právo je zabít.") či důsledky jejich vědomého překračování ("Církev chápe ochranu bezbranných nenarozených dětí tak vážně, že každého, kdo úmyslně provedl nebo nechal si provést potrat, považuje za vyloučeného ze společenství církve. Takový člověk nemůže přistupovat ke svátostem, dokud nelituje svého skutku a nedosáhne zrušení trestu.").

Poté, co stručně zmíní některé otázky týkající se umělého oplodnění, v následující části o eutanázii pak biskupové připomínají jedno velmi důležité vyjasnění pojmů: "Nikdy není dovoleno přímé zabití nemocného, i kdyby trpěl smrtelnou chorobou, a s aktivním ukončením života souhlasil nebo je i vyžadoval. Pacient ovšem může odmítnout příliš zatěžující léčbu, která nepřinese výraznou změnu. Podobně ani lékař není povinen prodlužovat proces umírání, který již započal. Upuštění od neúčinné léčby ovšem není eutanazií, ale projevem uznání konečnosti lidského pozemského života." Zároveň se obracejí i k srdcím posluchačů a volí  velmi jasná slova a tvrdá srovnání: "Snaha řešit utrpení nemocných smrtí je projevem zločinné arogance." "Tuto zrůdnost využíval už Hitler, který svým nařízením umožnil vraždit ve velkém lidi postižené, ale i nepohodlné a politické odpůrce."

List pak po zmínce o aktuální platnosti církevního učení o sexuální morálce ("Chceme-li mít jako národ naději na budoucnost, musíme přijímat více děti a žít pro ně.") obě oblasti začátku i konce života nakonec propojuje provokativním prohlášením: "Kdysi se vtipně říkalo, že domov důchodců je pomstou za jesle. Podobně by se snad dalo říci, že eutanazie je pomstou za potraty."

Biskupové svůj pastýřský list nakonec uzavírají výzvou k odvážné svobodě v Kristu, ke stavbě na Kristu jako základním kameni a k odvaze ke zdravě alternativnímu a zároveň společensky zodpovědnému způsobu života.

Myslím, že toto jasné slovo stručně prezentující učení církve v některých pro dnešek důležitých bioetických otázkách je v dnešním společenském klimatu důležité. Lze jen litovat, že toto etické stanovisko bylo doplněno jen výzvou k heroické spiritualitě, aniž by zazněla jakákoli výzva k pastýřsky laskavému a citlivému přístupu k těm, kteří v těchto oblastech selhávají (v duchu pastorační premisy "Odsuzuj hřích, hříšníka však miluj"), či výzva k vytváření prostředí, kde lidé budou nacházet pro ně přístupná alternativní řešení často velmi náročných dilemat, do kterých se dnes mnohé rodiny dostávají (např. podpůrné těhotenské poradenství a sociální služby mladým maminkám, utajené porody, možnost adopce novorozeněte, hospicová péče, povzbuzení k domácí péči o umírající apod.).

Stejně tak tvrdá slova o „vyloučení ze společenství církve" a nutnosti „zrušení trestu" před tím, než takovýto člověk může znovu přistupovat ke svátostem, by mohla být bez znalosti církevně-právní terminologie velmi snadno pochopena nesprávně. Když o tomtéž totiž mluví Katechismus katolické církve, upozorňuje na to, že „církev tím nemíní zužovat pole milosrdenství" a uvádí hlavní důvod tohoto tvrdého opatření, kterým je „závažnost spáchaného zločinu" a „nenapravitelná škoda způsobená nevinně zabité oběti, jejím rodičům a celé společnosti" (srov. KKC 2272). Ve stejném odstavci je pak také zdůrazněno, že „trest exkomunikace" (tj. vyloučení z přijímání svátostí) nastupuje „za podmínek, které stanoví právo" (srov. KKC 2272). Tyto „podmínky" Kodex kanonického práva stanoví tak, že „trestu" nepodléhá např. ten, kdo nedovršil 16. rok věku, kdo „bez vlastní viny nevěděl, že porušuje zákon" (a to i na základě nepozornosti nebo omylu), „pod vlivem fyzického násilí", nebo kdo se bez vlastní viny domníval, že se jedná o „skutek, který není vnitřně špatný nebo nesměřuje ke škodě duše" a zároveň takto jednal „donucen vážným strachem, i když pouze relativně vážným, nebo z nutnosti či závažné nesnáze" (vše srov. kán. 1323 CIC).

Z toho všeho plyne, že takto tvrdé opatření „exkomunikace" (kde je pak k jejímu „snětí" potřeba spolu s lítostí také zpověď u biskupem zvlášť pověřeného kněze) se týká jen těch, kteří si jsou vědomi závažnosti svého skutku (např. jdou na potrat, nabádají k potratu či provádějí potrat i s vědomím, že za něj následuje trest exkomunikace). Mnohem více se tak tento „trest" týká určitého na první pohled líbivého, ale v konečném důsledku farizejského postoje, který ženě, často plné úzkosti a obav, jak to rodina zvládne, řekne něco jako: „No to je tvé vlastní rozhodnutí, to si musíš rozhodnout sama" a nenabídne žádné alternativní cesty, jak jinak než pomocí potratu zvládnout často velmi náročné situace ve vztazích, sociálním zabezpečení, či nedostatku fyzických či psychických sil. Tyto alternativy jsou totiž často mnohem náročnější nejen pro dotyčnou ženu, ale především pro její okolí, které se tímto přenesením zodpovědnosti na samotnou ženu (a její vlastní rozhodnutí o „jejím vlastním těle") zbavuje vlastní spoluzodpovědnosti za spolupráci na těchto alternativách.

Je samozřejmé, že v jednom pastýřském listě nelze říct všechno najednou. Pokud list své posluchače vyburcoval k podobnému přemýšlení, o jaké jsme se zde pokusili, svůj účel nejspíše splnil. Avšak, jak řekl jeden z účastníků posledního setkání chlapů na závěr debaty o přípustnosti či nepřípustnosti potratu v případě znásilnění: „My tady pořád dokola řešíme, co dělat, když se stanou takovéhle hrozné věci, místo toho, abychom řešili, co dělat, aby se takovéhle věci vůbec nemusely stávat!". A tím zcela jistě uhodil hřebík na hlavičku. I když je samozřejmě třeba se připravit na to, jak se zachovat v té či oné krizové situaci, stejně tak, ba ještě více by bylo třeba žít tak, aby takovýchto situací v řadách křesťanů i ve společnosti kolem nás bylo co nejméně.

Petr Hruška

Celý list ke stažení: pdf Pastýřský list k potratům a eutanázii

Papež František k tématu potratů (Evagnelii gaudium čl. 213 - 214):

213. Mezi těmito slabými, o něž se církev chce s láskou starat, jsou také nenarozené děti, které jsou nejbezbrannější a nejnevinnější a kterým je dnes upírána lidská důstojnost, aby se nimi mohlo dělat, co je libo, zbavovat je života a prosazovat takové zákony, aby tomu nikdo nemohl zabránit. Často je za účelem zábavného zesměšňování obrany, kterou církev poskytuje nenarozeným, vykreslován její postoj jako něco ideologického, obskurního a konzervativního. Tato obrana rodícího se života se však vnitřně pojí s obranou jakéhokoli lidského práva. Předpokládá přesvědčení, že lidská bytost je vždy posvátná a nedotknutelná v jakékoli situaci a v každé fázi svého vývoje. Je to cíl sám o sobě a nikdy prostředek řešení jiných těžkostí. Pokud toto přesvědčení odpadne, nezůstanou pevné a trvalé základy pro obranu lidských práv, která by tak byla vždycky podrobena nahodilým a střídajícím se konvencím mocných. Jediný důvod je postačující k uznání nezcizitelné hodnoty lidského života, pokud jej však nahlížíme také vírou, „každé porušování lidské důstojnosti volá k Bohu o pomstu a je třeba je pokládat za urážku Stvořitele člověka".

214. Právě proto, že jde o otázku, jež má co do činění s vnitřní koherencí našeho poselství o hodnotě člověka, nelze očekávat, že církev k ní změní stanovisko. Chci být naprosto čestný. Toto není argument podléhající domnělým reformám či „modernizacím". Není pokrokové nárokovat si řešení problémů eliminací lidského života. Je však také pravdou, že jsme učinili málo pro náležitou pomoc ženám ve velké tísni, kdy se jim interrupce jeví jako rychlé řešení jejich velkého soužení, zvláště klíčí-li v nich život následkem násilí nebo v kontextu krajní chudoby. Kdo by mohl tak bolestné situace nechápat?

Hlavní Menu

Kontaktní místa Farnosti a Charity

Kostelní nám. 188/15
350 02 Cheb
tel. +420 354 422 458

po + st 9:00 - 17:00

číslo účtu farnosti:
781 704 309 / 0800
číslo účtu farní charity:
220 699 597 / 0300

Kontaktní údaje farnosti
Kontaktní údaje farní charity

Kontakt na faráře

úterý: volný den faráře
Kontakty na farní tým
Kontakt na farní penzion
Další kontakty

Kázání na Soundcloud

Copyright © 2020 Římskokatolická farnost Cheb. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.