KLS Závěrečný týden: „Hle – všechno tvořím nové!“

KLS Závěrečný týden: „Hle – všechno tvořím nové!“

Slavnost Seslání Ducha svatého

První učedníci se otevřeli plnosti Ducha svatého ve společenství s Ježíšovou matkou: „Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými“ (Sk 1,14). Tato její mateřská role podle papeže Františka trvá nejen vůči Ježíšovým učedníkům, ale vůči celému zraněnému i dnes: „Maria, Matka, která pečovala o Ježíše, se nyní s mateřskou láskou a bolestí stará o tento zraněný svět. S probodeným srdcem oplakávala Ježíšovu smrt a nyní soucítí s utrpením ubohých stvoření tohoto světa, která křižuje a hubí lidská moc“ (LS 241).

V osmé části své „zelené“ encykliky nás tedy papež zve k pohledu na Marii, „Královnu veškerého stvoření“, a na sv. Josefa, silného i něžného „ochránce obecné církve“ (srov. LS 242).

V návaznosti na to nám pak také papež v poslední, deváté části (nazvané „Z druhé strany Slunce“) pozdvihne náš pohled na přicházející „společný nebeský domov“, pohled plný naděje, pohled motivující jak k praktické aktivní péči o náš společný domov „teď a tady“, tak také ke každodennímu sestupování do zkušenosti domova věčného, který se pro nás opět otevírá „tady a teď“:

Na konci se tváří v tvář setkáme s nekonečnou Boží krásou (srov. 1 Kor 13,12) a budeme moci s radostným údivem číst tajemství veškerenstva, které bude mít spolu s námi účast na plnosti bez konce. Ano, putujeme k věčné sobotě, k novému Jeruzalému, ke společnému nebeskému domovu. Ježíš nám říká: ‚Hle – všechno tvořím nové!‘ (Zj 21,5). (LS 243)

Tento pohled do věčné budoucnosti, tento „sdílený úžas“ (což lze považovat za vyjádření komunitního rozměru kontemplace), je plností toho, co už v předchuti na naší cestě kontemplace můžeme zakoušet už zde – sdílený úžas, osobní proměnu, své jedinečné místo a solidaritu s chudými:

Důvěryplné očekávání naplnění Božích zaslíbení v přicházejícím „novém Jeruzalému“ nás ovšem opět nevytrhává z naší pozemské pouti, ale naopak nás na ní činí starostlivějšími o náš společný domov. To papež vyjadřuje takto:

V tomto očekávání se spojme v starostlivosti o tento domov, který nám byl svěřen, s vědomím, že to, co je v něm dobrého, bude mít účast na nebeské oslavě. Společně se všemi tvory kráčíme po této zemi hledajíce Boha, neboť ‚jestliže svět má počátek a byl stvořen, hledá toho, kdo jej stvořil, hledá toho, kdo mu dal počátek, toho, kdo je jeho Stvořitelem‘ (Basil Veliký).

A svoji výzvu k této společné cestě starostlivosti doplňuje výzvou k radostné, nadějeplné chvále: „Kráčejme se zpěvem! Ať nás naše zápasy a naše starost o tuto planetu neobírají o radost naděje“ (LS 244).

Poslední slova encykliky však zákonitě nepatří výzvám, jakkoli důležitým, ale radostné zvěsti o tom, co pro nás dělá Vzkříšený Pán a z čeho jedině může vyrůstat naše schopnost „kráčet se zpěvem“ i tímto zraněným světem:

Bůh, jenž nás volá k velkorysé ochotě dávat všechno,
nám nabízí sílu a světlo, které ke své cestě potřebujeme.
V srdci tohoto světa vždy zůstává přítomen Pán života,
jenž nás velmi miluje.
On nás neopustí, nenechá nás samotné,
protože se definitivně spojil s naší zemí,
a jeho láska nás vždy vede k nalézání nových cest.
Jemu buď chvála!
papež František, Laudato si‘, čl. 245

Opět i v těchto závěrečných slovech encykliky vidíme, jak úzce je spolu pro papeže Františka propojená „kontemplace“ toho, kdo se „definitivně spojil s naší zemí“, a z ní vyrůstající „akce“ nesená zevnitř tím, „jehož láska nás vždy vede k nalézání nových cest“. A právě úžas nad tímto propojením jej v úplném závěru vede jak ke chvále („Jemu buď chvála“, LS 245), tak k naléhavé prosbě (dvě závěrečné modlitby v LS 246).

Seminář jsme začínali pozváním ke kontemplaci stvoření s plesáním a chválou:

A už tehdy jsme si také připomněli, že právě v závěrečných modlitbách své encykliky František toto pojetí kontemplace jako žasnoucího zakoušení propojení se vším tvorstvem prohlubuje až ke spočinutí v srdci Trojjediného:

Podněty pro Závěrečný týden do Slavnosti Nejsvětější Trojice

V průběhu kontemplativní četby encykliky Laudato si‘ se nám bohatě potvrdily všechny základní charakteristiky papežova pojetí kontemplace nastíněné na začátku: (1) Kontemplace jako základní postoj pro rozvoj „ekologické spirituality“ (2) propojující člověka jak s veškerým stvořením, tak se společenstvím Trojice, a (3) nezbytně zahrnující „přirozený“, „mystický“ i „praktický“ rozměr. Závěrem lze snad říci, že novost tohoto pojetí, očividně inspirovaného františkánskou a jezuitskou spiritualitou, ale prohloubeného také spiritualitou Karmelu, spočívá ve Františkově přístupu integrujícím osobní a komunitní spiritualitu se spiritualitou osobní, komunitní i politické péče o stvoření včetně péče o chudé (viz katecheze závěrečného týdne a kázání z Vigilie a ze Slavnosti Seslání Ducha; farnostcheb.cz/kontemplace).  

1. RADY NA CESTU Petr Vacík eu/uambonu (12. 5. 2020)
   1. Choďte pravidelně do přírody – pobytem v přírodě lze významně rozpustit to, čím trpí naše vztahy; důležitá je bezcílnost či bezvýkonnost, odpojenost od sítí a telefonu (nechte jej doma), samota a pravidelné opakování.
   2. Dostatečně spěte, pijte a hýbejte se (jinak se zastaví duchovní pokrok).
   3. Nebuďte sami a buďte štědří (choďte mezi lidmi, navštěvujte ostatní, zvěte je k sobě domů, do přírody, na výstavu; samota je dobrá, ale vztahy jsou nezbytné; potřebujeme se dělit s ostatními o nás čas, talenty, zdroje).
   4. Investujte čas a úsilí do solidní spirituality, která vás a vaše okolí uzdravuje a proměňuje k lepšímu, což lze to poznat podle plodů – víry, naděje a lásky (kritériem nesmí být konformita, ideologie, ani vlastní dobrý pocit).
   5. Mějte něco, na čem vám opravdu záleží (jestliže dodržujete předchozí body, intuitivně poznáte, čemu máme přednostně věnovat své úsilí).
   6. Sledujte to, co rozeznáváte jako plodné zdroje (a podporujte je), přestaňte věnovat svůj čas neplodným aktivitám, nic vám nedávající zdroje opusťte.
2. SDÍLENÍ s průvodcem či se skupinou:
   1. Se svým „patronem“ hovořte o tom, jaké opory pro další cestu považujete momentálně za nejdůležitější (např. doprovázení, studium, skupina, kurz, způsob života, vztahy apod.) a jak si je chcete opatřit či rozvinout.
   2. Pokud doposud nemáte žádné stálé společenství, kde byste mohli sdílet svoji cestu víry, pokuste se v následujících týdnech nějaké objevit a připojit se k němu, případně sami iniciovat jeho vznik.
3. STUDIUM podnětů z encykliky Laudato si‘ a další literatury:
   1. Ve světle podnětů z tohoto sešitku a z katecheze pro tento týden si v postoji kontemplativního naslouchání pročítejte LS 241 – 246.
   2. Opatřete si některou z dále doporučených knih (viz str. 74) a uvedení do kontemplace z tohoto semináře prohlubte dalším studiem.[2]

_{[1] V českém překladu je zde bohužel použit obrat „nauč nás o tobě rozjímat v kráse veškerenstva“, což je zavádějící. Nejen, že ve španělské originální předloze je použit výraz „enséñanos a contemplarte“ („nauč nás kontemplovat tě“; podobě i v ostatních jazykových verzích), ale tento obrat zde shrnuje veškeré předchozí úvahy o kontemplaci! A najednou zde český překlad místo celostného „kontemplovat tě“ používá spíše rozumově orientovaný termín „rozjímat o tobě“.}

_{[2] Jako vhodné pokračování studia navazujícího na tento seminář se jeví např. v poznámce č. 7 na závěr sedmého týdne semináře již zmíněná kniha Rohr, Richard, Morrell, Mike, Božský tanec: Trojice a vaše proměna, Brno: Barrister & Principal, 2018, a na ni navazující a ji rozvíjející Rohrovo zastřešující dílo Rohr, Richard, Univerzální Kristus: Jak může zapomenutá skutečnost změnit všechno, v co vidíme, v co doufáme, v co věříme, Brno: Barrister & Principal, 2020.}

• Hlavní stránka semináře KLS