Historie a popis poutního místa Maria Loreto

Historie a popis poutního místa Maria Loreto

Historie objektu

Poutní místo Maria Loreto ve Starém Hroznatově u Chebu vybudovali chebští jezuité v letech 1664 až 1689 s vydatnou pomocí místních obyvatel a s přispěním mecenášky hraběnky Heissensteinové. Nová svatyně se stala oblíbeným poutním místem, které přitahovalo poutníky z Čech i Bavorska. Později se stal kostel sv. Ducha farním kostelem pro okolní vesnice.

Po r. 1945 v důsledku vyhnání většiny obyvatel německé národnosti, uzavření pohraniční oblasti a nezájmu veřejnosti byl areál Lorety vydán napospas vojákům a postupně zcela zpustl. V r. 1952 vyhořela zvonice a z Lorety zbyla pouze rozvalina zarůstající křovím.

Teprve po pádu komunismu se začalo s její záchranou. Hlavním iniciátorem byl místní rodák Ing. Anton Hart, podnikatel z Waldsassenu, narozený v Novém Hroznatově, který v Německu založil Verein zur Erhaltung und Förderung der Wallfahrtskirche Maria Loreto e. V. a získal první finanční dotace na zahájení výstavby. Na české straně José Kočí z Podhradu s několika dalšími dobrovolníky a stroji poskytnutými firmou Hart Keramik provedl první záchranné práce. Od r. 1992 se začal areál obnovovat za spolupráce a z příspěvků české i (z větší části) německé strany. Stálou podporu měla Loreta od plzeňského biskupa Mons. Františka Radkovského. Podporovali ji významně i pracovníci Národního památkového ústavu v Plzni.

Díky nasazení a prostředkům, které byly dány k dispozici výše zmíněným spolkem Maria Loreto z Waldsassenu, mohla být obnova některých částí areálu zařazena také do programu českého ministerstva kultury na záchranu architektonického dědictví. Mimořádné a příkladné výsledky, kterých bylo dosaženo při sanaci areálu Lorety, přispěly k tomu, že projekt její záchrany byl přijat Česko-německým fondem budoucnosti, čímž byly získány další nutné prostředky pro pokračování rekonstrukce.

Od r. 1993 se na Loretě setkávají čeští a němečtí katolíci vždy první neděli v říjnu na společné slavnostní mši sv., od dubna do prosince se zde konají pravidelně české i německé bohoslužby.

Přilehlý hřbitov byl postupně doplňován nalezenými náhrobními kameny a z větší části zde vznikl meditační park s restaurovanými barokními sochami. V r. 2002 byl na hřbitově postaven zahradní pavilon. Sociální zázemí celého areálu bylo v r. 2005 zkvalitněno stavbou veřejných toalet s prodejním kioskem.

Z vděčnosti za přínos v r. 2004 zemřelého Ing. Antona Harta pro záchranu Lorety a prohloubení přátelské spolupráce obou národů byla po něm po jeho smrti v roce 2004 následující rok pojmenována přeshraniční turistická stezka ze Starého Hroznatova do Mammersreuthu a ke vchodu do kostela sv. Ducha byla k pamětní desce pana Harta jakožto čestného občana Chebu přidána jeho busta. Na rok 2006 se připravuje navrácení milostné sochy Panny Marie restaurované na náklady rodiny Hartových, které symbolickým způsobem završí technickou stránku procesu obnovy poutního místa.

Více k historii viz např. ZDE.

Popis objektu

Barokní poutní areál Maria Loreto je tvořen ústřední kaplí Panny Marie Loretánské uprostřed vnitřního nádvoří, obklopeného krytými ambity se čtyřmi nárožními kaplemi. Nad vstupem do areálu je vystavěna západní vstupní věž se zvonicí. Na východě uzavírá areál polygonální farní kostel sv. Ducha z roku 1557. Původní hřbitov, rozkládající se kolem poutního areálu, byl přeměněn na oplocenou meditační zahradu s kamennými plastikami.

Barokní kaple Panny Marie Loretánské v podobě Santa Casa (Svaté chýše) blokového typu na obdélném půdorysu, krytá valbovou střechou s pálenou krytinou. Na východní straně kaple byl připojen navenek užší pravoúhlý přístavek, rozdělený do dvou podlaží. Vnější stěny kaple jsou hladké, bez členění. Vnitřní členění kaple napodobuje italské lorety typu Santa Casa. Na oltáři je postavena vyřezávaná milostivá soška Panny Marie Loretánské či Černé Matky Boží Loretánské z roku 1664, odpovídající svými rozměry a ztvárněním originálu. Postavy Panny Marie s Ježíškem mají černou barvu tváří. Soška je oděna v hodnotném stříbrném korunovačním plášti, posetým zlatými a stříbrnými mincemi. Milostivá soška je doplněna hodnotnou zlatou svatozáří z roku 1915.

Kolem loretánské kaple jsou vystavěny kryté otevřené ambity (křížové chodby) na obdélném čtyřkřídlém půdorysu, vytvářející pravidelné vnitřní nádvoří obdélného půdorysu, tzv. rajský dvůr, kryté sedlovými střechami s pálenou krytinou. Ambity, sklenuté valenými klenbami s lunetami se štukovou výzdobou na hranách, se do prostoru nádvoří otevírají arkádami, nesenými na pilířích. Vnější stěny ambitů jsou členěny vpadlými lizénovými rámci. Vnitřní stěny ambitů jsou členěny pilastry a slepými arkádami. Na stěnách je vyvedeno 26 barokních nástěnných maleb s motivy ze života Panny Marie Loretánské na zemi a v nebi. Řada fresek se dochovala ještě z roku 1684. V ambitech bývaly původně postaveny dřevěné zpovědnice.

V rozích ambitů jsou postaveny nárožní kaple Panny Marie, sv. Jáchyma a sv. Anny, sv. Zachariáše a sv. Alžběty a sv. Františka Xaverského. Hranolové nárožní kaple na obdélném půdorysu, kryté nízkými měděnými jehlancovými střechami, završenými mohutnými cibulovými báněmi s osmibokými sloupkovými zvoničkami na vrcholu. Stěny kaplí jsou prolomeny menšími obdélnými, segmentem zakončenými okny. Vnější stěny kaplí jsou členěny vpadlými lizénovými rámci. Kaple jsou sklenuty valenými klenbami s lunetami se štukovým ornamentem na hranách. Klenba severozápadní kaple je zdobena trojúhelníkovými obrazci a osmicípou hvězdicí uprostřed, provedenými ve štukových prutech. Vnitřní zařízení kaplí tvoří oltáře jednotlivých světců.

Nad vstupem v západní části areálu je vynesena hranolová věž se zvonicí, krytá nízkou měděnou jehlancovou střechou, završenou mohutnou dvojitou cibulovou bání s osmibokou sloupkovou zvoničkou na vrcholu. V západní průčelí věže je prolomen obdélný, polokruhově zakončený vchod s dvojicí prázdných nik po stranách. V nice nad vchodem je umístěna soška Panny Marie. Patro věže, oddělené mohutnou vynesenou profilovanou římsou, je prolomeno obdélným oknem s kruhovými hodinami a dalším obdélným, polokruhově zakončeným oknem v ose nad ním. Zdivo věže je pod střechou završeno mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou. Vnější stěny věže jsou členěny vpadlými lizénovými rámci se štukovými rámy kolem oken a vchodu.

Ve východním závěru areálu ve velké podélné ose je připojen šestnáctiboký renesanční farní kostel sv. Ducha z roku 1557 s pětiboce uzavřenou apsidou, krytý měděnou jehlancovou střechou s osmibokou sloupkovou zvoničkou s cibulovou bání na vrcholu. Stěny kostela jsou prolomeny obdélnými, segmentem zakončenými okny. Vnější stěny kostela jsou členěny vpadlými lizénovými rámci. Vnitřní prostor kostela je zaklenut nízkou kupolovitou klenbou s lunetami, vynesenými gotizujícími příporami v nárožích kostela. V nitřní zařízení kostela tvořil původně hlavní oltář Zvěstování Panny Marie, po levé straně postranní oltář Panny Marie Pomocné a po pravé straně postranní oltář sv. Josefa. V roce 1915 byly oltáře renovovány uměleckým malířem Friedlem. Dnes je na závěrové stěně kostela namalován iluzivní oltář.

Velká křížová cesta, původně dlouhá několik kilometrů, stoupala z údolí a končila u kaple Maria Loreto. Na cestě bylo celkem 29 zastavení, v nichž byly umístěny dřevěné vyřezávané figurální plastiky v životní velikosti. V roce 1688 byla do obvodu připojena velká osmiboká kaple sv. Kříže a další kaple Loučení. Údolím potoka až k úpatí Loretánské hory vede Křížová cesta s původně 29 zastaveními, na vrcholu hory končící kaplí Božího hrobu.

Zdroj textu: ZDE

Další prameny k hisorii i současnosti Lorety: