Historie poutního místa Maria Loreto

Historie poutního místa Maria Loreto

Historie objektu

Starý Hrozňatov je často na základě jedné staré legendy spojován se smrtí blahoslaveného Hroznaty (přelom 12. a 13. století), patrona Plzeňské diecéze, který zde měl být v hradní věži umučen k smrti hladem (dle tradice 14. července 1217), protože odmítl nechat za sebe zaplatit výkupné. Toto sice není historicky doložitelné, avšak jisté je, že blahoslavený Hroznata byl po staletí v této oblasti obzvlášť uctíván, a proto mu také byl věnován levý boční oltář v zámeckém kostele Nejsvětější Trojice. Nad tímto tzv. „Hroznatovým oltářem“ se nacházela velká malba, na které byl mučedník zobrazen v životní velikosti. Podrobněji o Hroznatovi ZDE. 

Se stavbou Lorety ve Starém Hrozňatově u Chebu, jedné z mnoha staveb inspirovaných poutním místem Loreto v italské Aconě, začali chebští jezuité v r. 1664. Zároveň začala vznikat i Velká křížová cesta s 29 zastaveními, v nichž byly ze dřeva vyřezávané postavy v životní velikosti. Křížová cesta, situovaná podle jeruzalémské Via dolorosa, byla několik km dlouhá a končila na Loretě. Podrobně se s ní můžete seznámit ZDE.

V r. 1667 se v kapli Panny Marie sloužila první mše sv. a přišlo sem první procesí. Areál byl s vydatnou pomocí místních obyvatel a s přispěním mecenášky hraběnky Heissensteinové dokončen v r. 1689. V r. 1773 byl řád Jezuitů v Chebu zrušen a Loreta připadla pod správu farnosti v Chebu. Správcem byl chebský kaplan.

Loreta se stala brzy oblíbeným poutním místem, putovala k ní častá procesí. Později byla na Loretě zřízena farnost, k níž patřily okolní obce. V září r. 1938 byly Sudety odtrženy od Československé republiky a připojeny k německé Třetí Říši. Čeští obyvatelé okolních obcí museli opustit domovy a odejít do vnitrozemí. Po 2. světové válce bylo naopak vystěhováno německé obyvatelstvo a do Hroznatova přišli noví obyvatelé.

V r. 1951 se na Loretě naposledy sloužila mše sv. Protože Loreta byla v hraničním pásmu, začala rychle chátrat. V r. 1952 vyhořela věž zvonice, požár byl vidět daleko za hranicemi. Němci ho pozorovali, modlili se a plakali. Po několika letech bylo celé poutní místo totálně zničené. Veškeré zařízení byla rozkradené, střechy proděravělé, zdivo se rozpadalo, ambity začaly zarůstat náletovými dřevinami, pohraničníci čmárali po zdích kostela sprosté nápisy a ze sošky madony s Ježíškem nad portále si udělali střelecký terč.

Občas přijel z Německa na Loretu Ing. Anton Hart, zdejší starousedlík v r. 1946 vysídlený do Bavorska. Jednou přišel, když tam právě José Kočí, který bydlel v sousední obci, zatloukal vchod do Lorety prkny ve snaze zabránit přístupu pohraničníků a zachránit ještě co se dá. Oba se smluvili a doufali, že snad jednou ještě Loreta ožije. S osobním příběhem Ing. Antona Harta se můžete podrobněji seznámit níže v další části článku.

Po pádu komunismu, hned po otevření hranic, začali na zdevastovanou Loretu přicházet první poutníci. Začalo se uvažovat, co s ruinou. Zakonservovat, zbořit, opravit? Podle propočtů Památkového ústavu by všechny varianty byly stejně drahé, ale na žádnou z nich nebyly peníze. Iniciativy se ujal Ing. Anton Hart, podnikatel z Waldsassenu, narozený v Novém Hroznatově, který v Německu v r. 1992 založil Verein zur Erhaltung und Förderung der Wallfahrtskirche Maria Loreto e. V., stal se jeho předsedou a získal první finanční dotace na zahájení výstavby. Zprvu to bylo 30 tisíc DM, Ing. Hart přispěl částkou 100 tisíc Kč. José Kočí zatím odstraňoval plevel a náletové dřeviny. Ing. Hart chtěl, aby se na výstavbě Lorety podíleli Češi i Němci, aby byla společným dílem a místem setkávání a smíření. Zprvu se setkával s nepochopením. Často z německých úst slýchával např.: „Když to Češi rozbili, ať to také opraví!" A z druhé strany: „Stejně tam budou chodit jen Němci!"

Ale jak stavba rostla a společná setkání při bohoslužbách se množila, předsudky opadávaly. Velkou podporu měla Loreta v tehdejším předsedovi ONV Otakarovi Mikovi a v plzeňském biskupovi Mons. Františku Radkovském. Na české straně José Kočí z Podhradu s několika dalšími dobrovolníky a stroji poskytnutými firmou Hart Keramik provedl první záchranné práce. Obnovu významně podporovali i pracovníci Národního památkového ústavu v Plzni.

V r. 1994 byl v Chebu založen český Spolek Maria Loreto, který sice nemohl poskytovat takové finanční zajištění jako spolek německý, ale dění na Loretě podporoval a propagoval, zajišťoval zázemí, dopravu na bohoslužby, úklid apod. Obnova některých částí areálu byla zařazena také do programu českého Ministerstva kultury na záchranu architektonického dědictví, projekt záchrany Lorety byl podpořen Česko-německým fondem budoucnosti, ze střešního fondu Ministerstva kultury, městem Cheb i bývalým ONV Cheb.

To vše by však na celkovou obnovu areálu bez pomoci z německé strany hranic zdaleka nestačilo. Během deseti let se Ing. Hartovi za pomoci německého Spolku Maria Loreto podařilo v SRN sehnat dva miliony DM. Získal dotaci od Messerschmidtovy nadace 160 tisíc DM, 320 tisíc DM od ministersrva vnitra SRN, 50 tisíc od diecéze Regensburg a milion DM od různých dárců. Z české strany přišly finanční dotace od ministerstva kultury z tzv. střešního fondu, od města Chebu i od bývalého ONV Cheb. Chebský Spolek Maria Loreto dal z příspěvků a darů členů 140 800 Kč.

První neděli v říjnu v r. 1993 se na Loretě uskutečnilo první velké česko-německé setkání za účasti plzeňského biskupa Františka Radkovského. Tato setkání se pak každoročně opakují při slavnostní poutní mši sv. V r. 1994 při této česko-německé pouti otec biskup vysvětil nově vybudovanou kapli Panny Marie a tři nově ulité zvony, které se poprvé po 50 letech opět z opravené zvonice rozezněly. V r. 1996 pan biskup vysvětil dokončený kostel Sv. Ducha. A pak každý rok něco přibylo.

Byly dokončeny ambity, opravena některá další zastavení, která zbyla z Velké křížové cesty, Boží hrob, kaple Ukřižování, ze zničeného hřbitova vznikla meditační zahrada, kde byly umístěny nalezené sochy, které stály kdysi u Božího hrobu, do rohových kaplí v ambitech byly umístěny nové sochy akad. sochaře Hatto Zeidlera z Heidelbergu a na stěny obrazy ze života Panny Marie, dílo akad. malíře Jaroslava Šindeláře z Plzně. V r. 2002 byl na hřbitově postaven zahradní pavilon, kde se mohou konat např. civilní svatby. Sociální zázemí celého areálu bylo v r. 2005 zkvalitněno stavbou veřejných toalet s prodejním kioskem.

Technickou stránku obnovy poutního místa symbolicky završilo navrácení milostné sochy Panny Marie restaurované na náklady rodiny Hartových.

Loreta tedy opět žije. V sezoně jsou zde pravidelné každých 14 dní české mše sv., jednou za měsíc německé mše sv., navíc časté poutě, české i německé. Ročně ji navštíví více než 10 tisíc poutníků a turistů z celé Evropy. Skupina členů chebského Spolku Maria Loreto v době sezóny od r. 2003 dobrovolně zajišťuje na Loretě služby návštěvníkům, pečuje o úklid a květiny. Živě spolupracuje s německým spolkem, který stále přispívá i finančně.

Z vděčnosti za přínos zemřelého Ing. Antona Harta pro záchranu Lorety a prohloubení přátelské spolupráce obou národů byla po něm po jeho smrti v roce 2004 následující rok pojmenována přeshraniční turistická stezka ze Starého Hroznatova do Mammersreuthu (Stezka Ing. Antona Harta) a ke vchodu do kostela sv. Ducha byla k pamětní desce pana Harta jakožto čestného občana Chebu přidána jeho busta. Symbolickým završením obnovy Lorety pak bylo navrácení milostné sochy Panny Marie restaurované na náklady rodiny Hartových.

V červnu 2006 zástupci obou spolků Maria Loreto a chebské farnosti podepsali dokument načrtávající základní poslání a dlouhodobou vizi rozvoje poutního místa a upřesňující zásady spolupráce ve službě tohoto poslání (Maria Loreto: Místo smíření a setkávání).

Ing. Anton Hart

Narodil se 12. 6. 1914 v Novém Hroznatově, v údolí pod Loretou. Pocházel z rodu hrnčířů, který sahá až do doby třicetileté války. Jeho předkové tam dolovali hlínu a vyráběli kameninové lahve na minerální vodu pro okolní lázně. Po zavedení skleněných lahví jeho otec postavil továrnu na kameninové trubky, kterou Anton Hart v r.1934 - po absolvování gymnázia v Chebu, keramické školy v Bechyni a stavební techniky ve Zwickau, kde získal titul inženýra, převzal. V r. 1940 musel narukovat, byl na ruské frontě, kde byl v r. 1943 těžce zraněn.

Když ve válce ležel zraněný ve sněhu na ruské frontě a zdálo se mu, že již umírá, vybavila se mu v duchu cesta na Loretu, kde byl pokřtěn, kde přijal první sv. přijímání a kam chodil s rodiči a sestrami k oltáři Páně. Slíbil Panně Marii, jestli se vrátí živ domů, koupí do zvonice na Loretě nový zvon. (Pan Hart hezky říkal, že se chtěl Panně Marii „revanžovat"). Stal se téměř zázrak. Ve sněhu ho našel přítel a na zádech ho odnesl do sanity. Zranění se mu zahojila, válku přežil a na svůj slib Panně Marii nezapomněl.

Po válce v r. 1945 se vrátil domů a v r. 1946 byl s rodiči a sestrami zařazen do odsunu. V Čechách tak rodina Hartů zanechala rozsáhlý majetek.

Přišel do Neualbenreuthu v Bavorsku. Tam přijal nabídku, aby pomohl ve Waldsassenu dát do provozu válkou zničenou cihelnu, což se mu podařilo. V r. 1952 byl zvolen předsedou představenstva. Ziegelwerk Waldsassen, AG. Téhož roku se oženil s dcerou majitele pivovaru Ziegler-Bräu Felicitas Steiner. V r. 1956 převzal zkrachovalý důl a cihelnu v Schirdingu a s velkým úsilím z něj vybudoval moderní, dobře prosperující podnik s rozšířeným sortimentem, Zieglwerk Waldsassen AG Hart Keramik.

Od r. 1990 se Ing Anton Hart cele věnoval pouze záchraně Lorety. Ve Waldsassenu založil Verein zur Erhaltung und Förderung der Wallfahrtskirche Maria Loreto e. V., uvolnil pozemní stroje i několik zaměstnanců ze své firmy na odklid metrové vrstvy zbořeného zdiva. Ing Anton Hart sám také vydatně přispíval finančně a byl hybným motorem výstavby. Denně sledoval postup prací a odstraňoval překážky. Nikdy nepřipomenul, že ve svém rodišti musel zanechat veškerý majetek a odejít. „Narodil jsem se v Rakousko-Uhersku, žil jsem v Československu a teď v Německu, ale jsem Evropan", říkal často. Byl hluboce věřící katolík, jeho starší sestra Illuminata Margarita Hart je členkou kongregace milosrdných sester Sv. Kříže.

Za své zásluhy o záchranu poutního místa a o vytváření přátelských vztahů mezi Čechy a Němci obdržel Ing. Anton Hart řadu vyznamenání: v r. 1994 Spolkový kříž na stuze za zásluhy a Cenu Evropy (Europapreis), v r. 1997 Záslužný kříž I. stupně od presidenta SRN, v r. 1999 cenu Euroregio Egrensis, v r. 2002 byl jmenován čestným občanem města Chebu a v r. 2003 mu papež Jan Pavel II. udělil rytířský kříž papeže sv. Silvestra. V červnu 2004 město Cheb na Loretě odhalilo pamětní desku s textem „K 90. narozeninám Ant. Hartovi - zachránci Lorety", ke které byla v r. 2005 připojena podobizna Ing. Harta zhotovená akad. malířem a sochařem Jaroslavem Šindelářem. Téhož roku na návrh českého Spolku Maria Loreto město Cheb pojmenovalo přeshraniční cestu z Mammersreuthu do Hroznatova Stezka Ing. Antona Harta.

Ing Anton Hart zemřel 15. 9. 2004 ve Waldsassenu, kde je pochován v rodinné hrobce.

Loreta v datech

• 1658 chebští jezuité získávají statek Starý Hroznatov a staví dnešní zámek
• 1664 položení základního kamene pro poutní místo a velkou krížovou cestu
• 1667 první mše svatá v kapli Panny Mari na Loretě
• 1689 dokončení stavby areálu poutního místa
• 1758 znovuvystavění kostela sv. Trojice (zámeckého kostela) jezuity
• 1773 zrušení jezuitského řádu na Chebsku
• 1807 Chebsko vyjmuto z diecéze Regensburg a přiřazeno k pražskému arcibiskupství
• 1822 26. července: Johann Wolfgang Goethe ve Starém Hroznatově
• 1897 prohlášení Hroznaty za blahoslaveného
• 1911 elektrifikace pro Starý Hroznatov
• 1914 začátek První světové války (1914-1918)
• 1917 slavnost k 700-stému výročí mučednické smrti blahoslaveného Hroznaty
• 1918 vyhlášení samostatného Československa
• 1930 stavba betonového mostu přes Mohelenský potok (Cedron/Muglbach) v dolní cásti vesnice
• 1933 rok nezaměstnanosti a velké bídy
• 1938 Mnichovská dohoda a vynucené odstoupení Sudet hitlerovskému Německu
• 1939 vznik Protektorátu Čechy a Morava a přičlenění Sudet ke Třetí říši (1. 5. 1939)
• 1939 začátek Druhé světové války (1939-1945)
• 1940 opakovaně letecký alarm ve Starém Hroznatově, první bomba na Cheb
• 1942 elektrifikace ve škole a poutním kostele
• 1945 konec Druhé světové války, převzetí Starého Hroznatova českým komisařem
• 1946 nucený odsun Němců podle Postupimské dohody a Benešových dekretů
• 1948 převzetí moci v Československu komunisty
• 1951 poslední česká bohoslužba ve farním kostele, začátek rozpadu poutního místa
• 1952 zvonice zničena požárem, zbourání školní budovy
• 1989 tzv. Sametová revoluce, zhroucení komunistického režimu v ČSSR
• 1990 otevření hranic, odstranění hraničních drátů, poutníci putují k ruinám Maria Loreto
• 1990 prezident Václav Havel vyslovuje omluvu za poválečné vyhnání Němců (leden 1990)
• 1992 založení německého spolku pro zachování a podporu poutního kostela Maria Loreto
• 1993 založení plzeňské diecéze a počátek tradice každoročních česko-německých poutí
• 1994 založení českého spolku Maria Loreto, spolku pro ochranu památek Chebska (září 1994)
• 1994 slavnost postavení nové zvonice, vysvěcení znovuobnovené kaple milosrdenství
• 1995 každoměsíční bohoslužby v kapli milosrdenství (květen-srpen)
• 1996 každoměsíční bohoslužby v kostele sv. Ducha (květen-listopad)
• 1996 otevření stezky Mammersreuth-Starý Hrozňatov
• 1997 Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji (leden 1997)
• 1997 znovuvysvěcení Božího hrobu (29. zastavení Velké křížové cesty)
• 1998 vysvěcení zastavení Velké křížové cesty č. 27 (kaple sv. Kříže) a č. 28 (snímání z kříže)
• 1999 dokončení 23. a 24.zastavení Velké křížové cesty
• 1999 začátek znovuobnovování zastavení č. 25 a č. 26 Velké křížové cesty u "Svaté Hory"
• 2000 znovuvytvoření a oplocení hřbitova s meditační zahradou
• 2002 na meditační zahradě postaven zahradní pavilon
• 2004 umírá iniciátor obnovy Lorety a její dlouholetý donátor Ing. Anton Hart (15. 9. 2004)
• 2004 pojmenování stezky Mammersreuth-Starý Hroznatov "Stezka Ing. Antona Harta"
• 2005 stavba veřejných toalet a prodejního kiosku na místě bývalé školy
• 2006 podepsání základního dokumentu Maria Loreto: Místo smíření a setkávání (4. června 2006)

Kam dál?

• Popis poutního místa Maria Loreto
• Velká křížová cesta na Loretu
• Stezka Antona Harta

Další prameny k historii Lorety

• Starý Hrozňatov - poutní areál Maria Loreto (Památky a příroda Karlovarska)
• Loretánská kaple ve Starém Hrozňatově (Wikipedie CZ)
• Maria Loreto (Starý Hrozňatov) (Wikipedie DE)
• Klášter premonstrátů Teplá: O blahoslaveném Hroznatovi
• Beran, Petr: Píseń o Loretě, vydalo Krajské muzeum Cheb v r. 2003, 2. doplňené vydání, 52 str., více ZDE
• Beran, Petr: Das Lied von Maria Loreto, Herausgegeben von Vereinen Maria Loreto in Waldsassen und Eger, Eger 2006, 56 s.
• Bidmon, Elfriede (Hrsg.): Eine kleine Wallfahrt durch 350 Jahre Maria Loreto, 7. Auflage. Gnadenstätte im Egerland – Altkinsberg/Hroznatov, Nürnberg/Waldsassen 2013