Velký pátek na tisíceru míst…
Po loňských Velikonocích, zasažen tragičností první vlny koronavirové pandemie, napsal anglický duchovní a básník Malcolm Guit báseň Velikonoce 2020. Citovali jsme si jí v průběhu podzimní druhé vlny na začátku cyklu kázání Bůh v karanténě (viz ZDE). Nikdo si tehdy ještě nepřipouštěl, že i letošní Velikonoce budeme slavit zasaženi ještě zákeřnější vlnou třetí či čtvrtou… A přeci…
Kde je Ježíš o těchto divných Velikonocích?
Zamčený v kostele jak v temném
hrobě? Letos ne.
Zámky povolily, kámen je odvalen!
Vstal, vzkříšen, živý jako vždy,
kráčí světem, námi nespoután,
k nám všem, kterým se přišel dát.
Hrob je prázdný – proč ho hledat tam?
Dnes měl být chlebem v pozvednutých dlaních
kněze či chvalozpěvem na rtech
sboristů – jenže se vytratil…
Setřásl naše nažehlená plátna,
opásal se jako tehdy a se saniťáky
zvedá nosítka, jemně hladí ruce
umírajících, dodává naději,
dýchá s bezdechými, vlévá sílu do žil.
Ve čtvrtek jsme mu tleskali, protože nastoupil
do služby pod tisícem jmen a tváří.
Vytíral podlahu v nemocničním pokoji
a chytil přitom trochu té korony, co ho zabila.
Velký pátek byl letos tisíckrát,
všude, kde se Ježíš ujímal bezmocných,
kde spolu umírali, kde v té bídě spolu slavili
Velikonoce: spolu ve smrti i vzkříšení.
Malcolm Guit: Velikonoce 2020
Blíží se další Velký pátek dnešního světa. Bude to jen tragičtější opakování loňského? Nebo spíše nová šance na zahlédnutí naděje pro všechny? Naděje proti vší naději?
Přijetí pouště. Přijetí Slova. Přijetí kořenů. Přijetí propojenosti. Přijetí dialogu… Bude toto patero postních „přijetí“ stačit, aby nás uschopnilo i pro to šesté? Přijetí naděje pro všechny? (viz cyklus postních kázání)
Nebude. Nebude stačit, dokud se od „přijetí“ neposuneme k „daru“. Daru rozkvétající pouště. Daru životodárného Slova. Daru uzdravujících se kořenů. Daru požehnané propojenosti. Daru dialogického jednání…
Toto patero darů se slévá v jeden veliký. Dar naděje pro všechny.
Je tu již mezi námi. Je tu jako pod sněhem skrytá jarní květinka. Uprostřed pouště. Zalévaná sluncem. S kořeny hluboko zapuštěnými do dobré půdy. Propojená s celým stvořením. Toužebně vdechující a znovu vydechující pulzující život…
Zas je tu jaro, zatím naznačené,
tak trochu trpké, jako dým.
Rozmýšlím, co je k ponechání,
a mrtvé listí uklízím.
Tak tomu je a vždycky to tak bylo.
A je to zákon. Moc to vím.
Je mi jen líto utínaných větví
a loňská hnízda neshodím.
Jan Skácel: Co je k ponechání
Váš farář Petr
- Velikonoce 2021 s biskupem Tomášem - info zde: farnostcheb.cz/triduum
- Předvelikonoční Slovo faráře: Svobodná solidarita - najdete ZDE
Pozn.: Originál básně Velikonoce 2020 viz Malcolm Guit: Easter 2020, kde najdete anglický text i jeho autorskou recitaci. Český překlad najdete ZDE, na str. 79. Obrázek je odpovědí Bruce Hermana na na tuto báseň. Báseň Jana Skácela Co je k ponechání je ze sbírky Smuténka (zdroj).
