V Chebu 31. prosince 2021

Moji milí,

když jsme 11. října začínali cyklus kázání „Bůh v karanténě“, zahajoval jsem tehdy mši svatou (28. neděle v mezidobí) slovy básně Jana Skácela nazvané Stopadesátá báseň o podzimu.

Dovolím si jí zde znovu připomenout:

Tolik pádů
a tolik ticha bez konce

A tolik nevídané lsti

Jitra jsou jako neštěstí
a málokdo si toho všímá

Bylo nám jaro léto podzim
brzy nám bude krutá zima

A vítr v listí šelestí

Když jsem dnes hledal verše, které by nás mohly vést touto podivnou zimou, jež mezitím skutečně přišla, narazil jsem na jinou Skácelovu báseň, Zimní krajina srdce:

Na stromech černé plody zimy
země až na kost
prázdno
dálka

A zůstat sám a mezi svými
Jak nad zamrzlou vodou lávka

Velmi ve mně zarezonovala. Jestliže mě totiž ta předchozí, podzimní báseň burcovala k bdělosti a připravenosti na časy nelehké, tato zimní ve mně probouzí naději, že i uprostřed takových časů, jaké jsou ty dnešní, uprostřed dnešních samot mezi těmi nejbližšími, se ukrývá naděje: ona lávka nad zmrzlou vodou. Ba mnoho lávek, po kterých jsem sám mohl v těchto časech opatrně našlapovat a pomalu se blížit k druhému břehu. K tomu břehu jarnímu.

Děkuji vám všem, kteří jste mezi svými jeden druhému těmito lávkami.

Děkuji za chvíle, kdy jsme na jaře mohli společně hledat nové cesty necesty touto podivnou krajinou. Děkuji za encykliku Laudato si‘, která mě tímto jarem provázela. Děkuji za letní měsíce, kdy jsme se mohli nadechnout trochu čerstvého vzduchu. Děkuji za podzim, kdy jsme se učili společně reagovat na neustále se měnící situaci.

Děkuji za adventní dobu, kdy pro mě několik z vás svojí účastní na rorátech a službou při nedělních mších bylo tak důležitou oporou na cestě až na práh Vánoc. Děkuji vám starším a nemocným, kteří jste mě pozvali k vám domů či jste mi zavolali s prosbou o rozhovor, který byl pro mě vždycky velkým povzbuzením. Děkuji všem z vás, kteří jste opakovaně telefonicky kontaktovali své starší bratry a sestry ve farnosti a pokoušeli jste se jim být „z dálky nablízku“. Děkuji za povzbuzení od vás rodin s vašimi dětmi, ať už na mikulášské mši s biskupem, či při štědrovečerní bohoslužbě.

Děkuji pastorační a ekonomické radě, že jsem v jejich společenství mohl během roku nacházet prostor pro dozrávání důležitých rozhodnutí, jak pastoračních, tak ekonomických. Děkuji svým spolupracovnicím z fary, že jsme se letos zase trochu naučili být týmem. Děkuji všem ostatním, kteří jste nečekali na to, až budeme žádat o nějakou pomoc, ale přicházeli jste sami s vlastními nápady a byli pak také ochotni spolupracovat na jejich realizaci. Děkuji každému, kdo se věrně staral o to, aby v našich kostelích, na Loretě, na faře či farním penzionu bylo pro každého hezké zázemí.

Děkuji vám všem, kteří jste v kostele, skrze online společenství či v osobní modlitbě čerpali sílu a inspiraci pro službu ve svých rodinách, zaměstnáních, škole, v sousedství, či v různých občanských aktivitách. Děkuji každému, kdo jakoukoli částkou letos podpořil či pravidelně podporoval život a službu naší farnosti. Děkuji všem, kdo se za naši farnost modlili, či jakýmkoli způsobem nám během roku dali najevo své sympatie či podporu. 

Děkuji všem, kdo jste to ani za této podivné, koronavirové zimy nevzdali
a dál jste jeden pro druhého lávkami nad zmrzlou vodou.

Možná, že se mnozí cítíte být již značně unaveni, či vysíleni. Možná se právě proto máte nyní po Vánocích a v jejich světle schoulit jako malý Ježíš do Mariiny náruče. Možná budete moci být i nadále onou lávkou nad zamrzlou vodou jen tehdy, když se sami necháte kousek poponést na Josefově oslu. Nebojte se odpočinout si. Nebojte se nic nedělat. Nebojte se na chvilku si zalézt jako medvěd k zimnímu spánku. Když si dovolíme nechat se takto opečovávat, když si dovolíme nechat se takto zavinout do plének, když si dovolíme položit se takto na chvilku do jeslí, nebudeme pak ve své radosti, pokoji a odvaze ke službě závislí na tom, jestli na jaře vykvetou či nevykvetou jabloně a jestli na podzim pole vydají či nevydají pokrm.

Budeme pak připraveni slyšet biblické motto, které biskup Tomáš vybral pro nadcházející rok 2021 (viz Pastýřský list biskupa Tomáše pro rok 2021):

„I když fíkovník nevykvete a vinná réva nepřinese plody, i když zklame výnos olivy a pole nevydají pokrm, i když zmizí brav ze stáje a skot nebude v chlévech, já přesto budu jásat v Hospodinu, budu plesat v Bohu, svém spasiteli!“ (Habakuk 3,17-18)

Vždyť, jak můžeme i my vyznat spolu s prorokem, „Hospodin, Pán, je mou silou, mé nohy učiní podobné nohám laní a zavede mě na mé výšiny!“ (Habakuk 3,19)

Myslím na vás,
Váš Petr