Záznam bohoslužby slova ze Slavnosti Všech svatých (1. 11. od 10:00) ze série Bůh v karanténě (4) z chrámu sv. Mikuláše a Alžběty v Chebu (inspirace stejnojmennou knihou N. T. Wrighta)

Záznam můžete spustit v prohlížeči NÍŽE nebo přímo na YouTube kanálu Řk farnost Cheb ZDE

Mše začíná v 10:00 (ohlášky v 9:50)

Hudba použitá při bohoslužbě:
Ohlášky na aktuální týden:
Růženec chebské farnosti denně ve 20:00:
Možnosti finanční podpory farnosti:
Manuály pro domácí bohoslužbu: 
Nedělní liturgie pro děti: 
Biblické a liturgické texty:

 

Ilustrace z knihy N. T. Wright, Bůh v karanténě: Křesťanský pohled na pandemii, Biblion 2020 (poslední kapitola "Kam dál?"):

„V oné horní místnosti za zamčenými dveřmi Ježíš pověřil své uplakané, vystrašené a pochybující učedníky, aby dělali to, co on. A tak se do toho pustili. Hned… Pro okolní svět to bylo něco neuvěřitelného. Když udeřil mor, ranní křesťané se starali o nemocné; někdy je zachránili, někdy sami zemřeli. Pevná víra v Boží zaslíbení života, který sahá až za hrob, jim byla zdrojem neohroženosti. Díky ní neztráceli radost ani tváří v tvář smrti a vydávali se na pomoc trpícím, kteří byli ze strachu před šířením nákazy často opuštěni vlastní rodinou nebo vyhoštěni z vlastní církve… Způsob, jakým se křesťané postavili k velkým morovým ranám prvních staletí významnou měrou přispěl k rozšíření jejich víry… A tato tradice se rozvíjela dál… V minulých dobách se to dělo ve dne v noci, v časech dobrých i zlých, uprostřed dýmějového moru i španělské chřipky, za války i v míru, v chudinských čtvrtích i v odlehlých osadách…“ (str. 74 - 75)

„... zdánlivě heroický čin může být ve skutečnosti na škodu. Šlechetná jednostranná touha zachovat se jako hrdina, udělat ‚co je správné‘, musí být v rovnováze se stejně šlechetnou ochotou omezit se ve svém hrdinství, pokud by mohlo druhým přivodit neštěstí. To se však nikomu nesmí stát záminkou pro nicnedělání. Z truchlení se rodí nová aktivita…" (str. 76) „Ježíšovi následovníci jsou povoláni uprostřed vlastních i cízích pochybností, v slzách a zpoza zavřených dveří, tvořit v tomto světě znamení Božího království. Naším úkolem je vztyčovat ukazatele - nejen slovní, ale praktické a symbolické - které vypovídají (tak jako Ježíšova znamení) o novém stvoření: uzdravování nemocných, nasycení hladových a tak dále..." (str. 77)

Potravinové sbírky, pomoc v azylových zařízeních, finanční podpora těch, kdo se propadnou sociálním sítem, dobrovolnictví ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb, modlitební i praktická osobní podpora zdravotnického personálu (pečení buchet), dodávání důvěry a naděje skrze telefonické a videorozhovory, modlitební a informační podpora přes telefon, sdílení obav a zprostředkování pomoci, pomoc starším při propojení se přes internet, doprovod starších lidí na vycházku do přírody ve dvou atd. atd.

"… všechny podobné aktivity jsou nesmírně naplňující, ale zároveň velmi náročné. Abychom je mohli vykonávat, potřebujeme stejně jako Maria Magdalská, Tomáš a učedníci v horní místnosti přítomnost živého Ježíše a zmocňující dech Ducha. A přesně to je nám přislíbeno…“ (str. 77)

„Musíme mysled globálně a jednat lokálně... Budeme-li jen sedět a čekat se založenýma rukama, protože kostely jsou prázdné, kavárny zavřené a obchod se zastavil, situaci téměř jistě ovládnou obvyklí hráči. Mamon je mocné božstvo. Naši představitelé dobře vědí, co si žádá. A pokud to nevyjde, pak je tu vždycky Mars, bůh války..." (str. 85)

 

Pak se opravdu naplní to, s čím jsme – slovy Jana Skácela – začínali bohoslužbu před dvěma týdny (Jan Skácel: Stopadesátá báseň o podzimu; ZDROJ):

Tolik pádů
a tolik ticha bez konce

A tolik nevídané lsti

Jitra jsou jako neštěstí
a málokdo si toho všímá

Bylo nám jaro léto podzim
brzy nám bude krutá zima

A vítr v listí šelestí

 

A opět N. T. Wright: „Pán nás chraň před jeho spáry! Máme-li těmto temným hrozbám uniknout, musíme si jich být vědomi a s modlitbou se ujímat iniciativy. Osázíme-li zahradu květinami, je mnohem méně pravděpodobné, že zaroste plevelem“ (str. 85 - 86).

Celou knihu pak N. T. Wright končí takto: 

K našim nadějím patří i to, že se vedení ujmou moudří a iniciativní lidé, kteří tak jako kdysi Josef v Egyptě přijdou i v této době s novými řešeními, jež přinesou uzdravení zraněnému světu:

Sešli své světlo a věrnost svou –
ty mě povedou,
budou mě provázet k hoře tvé svatosti,
kde bydlíš ty.
Tehdy přistoupím k Božímu oltáři,
k Bohu, svému štěstí a radosti,
chválit tě budu na citeře,
Bože, můj Bože! 
Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;
on je můj Bůh, má záchrana!

(Žalm 43,3-5)

Toto ponoření se do Boží lásky v Kristu, která náš život přetváří v lásku k bližním, si nakonec připomeňme onou básní Malcolma Guita: Velikonoce 2020 (Bůh v karanténě, str. 79, ZDROJ / ORIGINÁL), kterou jsem také před dvěma týdny na začátku bohoslužby citoval. Tato báseň nádherně shrnuje poselství dnešního evangelia (blahoslavenství jako štěstí přátelství s Ježíšem Kristem):

Malcolm Guit: Velikonoce 2020

Kde je Ježíš o těchto divných Velikonocích?
Zamčený v kostele jak v temném
hrobě? Letos ne.
Zámky povolily, kámen je odvalen!
Vstal, vzkříšen, živý jako vždy,
kráčí světem, námi nespoután,
k nám všem, kterým se přišel dát.
Hrob je prázdný – proč ho hledat tam?

Dnes měl být chlebem v pozvednutých dlaních
kněze či chvalozpěvem na rtech
sboristů – jenže se vytratil…
Setřásl naše nažehlená plátna,
opásal se jako tehdy a se saniťáky
zvedá nosítka, jemně hladí ruce
umírajících, dodává naději,
dýchá s bezdechými, vlévá sílu do žil.

Ve čtvrtek jsme mu tleskali, protože nastoupil
do služby pod tisícem jmen a tváří.
Vytíral podlahu v nemocničním pokoji
a chytil přitom trochu té korony, co ho zabila.
Velký pátek byl letos tisíckrát,
všude, kde se Ježíš ujímal bezmocných,
kde spolu umírali, kde v té bídě spolu slavili
Velikonoce: spolu ve smrti i vzkříšení.

good-friday-in-1000-places

Další úryvek z knihy N. T. Wright, Bůh v karanténě, viz také zde:
https://www.biblion.cz/cim-zijeme/kde-v-tom-vsem-je-buh-27/