Slovo nového faráře

Intenzivní čas, trochu hektičnost, rychlý spád událostí, setkávání. Teď. Před čtyřmi roky se mi rozpadl známý svět, přišlo stěhování, opuštění místa, vztahů, života a neznámo začalo. Myslel jsem si, že ne, že přece se nic moc neděje. Ale dělo se. Už nefungovalo, na co jsem spoléhal. Chci nebo nechci hledat, usilovat, důvěřovat? Kde? Co? Nové zdroje? Trvalo mi, než jsem se zorientoval. Dělal jsem chyby. Motal jsem se jako ospalý slon.

Jsem na tom stejně a vím, co mě čeká? Nevím, nejsem. Kolik z nás zažilo podobné události: stěhování, smrt někoho blízkého, změna zaměstnání, rozvod… Kolik podobných příběhů známe z bible. Řešení nehledám u kováříčka, ale u kováře.

Přeju hezký start nového školního roku. Hezký zářijový čas.                            

Libor

Slovo starého faráře

Moji milí, dnes vás takto oslovuji naposledy. Neříkám, že to ve mně nevyvolává určitou nostalgii. Zároveň ale i tichou naději. Naději nejen uprostřed malých změn v našich životech, podobných změně faráře v okresním městě. Naději hlubší. Naději uprostřed cesty onou podivnou krajinou, na kterou jsme se společně vydali tváří v tvář koronavirové pandemii a ve které pokračujeme nyní, s válkou za humny a s finanční krizí na spadnutí.  

Osobně pro nejbližší měsíce vnímám jako klíčové především toto: Abychom uprostřed této dnešní extrémně nejisté doby jakožto místní církev ve všech jejích podobách setrvali na společné cestě se všemi lidmi, zvlášť s těmi, kteří se právě kvůli nejistotě této doby ocitnou na okraji pozornosti. Když jsem více než před dvěma lety naslouchal slovům Tomášova pastýřského listu na počátku covidové pandemie o tom, že jsme pravděpodobně na prahu zásadní proměny společnosti, tušil jsem, že na tom něco bude. Jen jsem si tehdy ještě moc nedovedl představit, v čem ta proměna bude spočívat.

Dnes, uprostřed hluboké krize vzájemné důvěry jak v církvi, tak v širší společnosti, už obrysy oné temné „novosti“ vidím mnohem zřetelněji. A jsem o to více přesvědčený, že i chebská farnost je volána být součástí této společné cesty „neznámou krajinou“. Společné cesty, na které budete spolu s vaším novým farářem hledat, jak být nablízku těm, kteří se propadnou sítem státní sociální podpory do neschopnosti ufinancovat své vlastní bydlení. Jak jít společně s těmi, kteří se propadnou sítem vztahů se svými nejbližšími do prázdnoty beznaděje. I jak na společné cestě naslouchat těm, kteří se propadnou sítem svých, pro ně již neudržitelných, představ o Bohu do vzpoury vůči čemukoli, co s těmito představami bylo spojené…

Těším se, že součástí tohoto společného hledání a putování bude nejen diecézní pouť v Teplé (10. 9.), ale že i v rámci celé diecéze budeme i nadále spolupracovat na vytváření prostorů pro doprovázení lidí v jejich nejistotách a sdílení naděje.

Děkuji, že jsem na tomto vašem společném hledání mohl mít posledních osmnáct let účast a že jste v něm i nadále vytrvalí. A všem nám vyprošuji, abychom mohli společně zakoušet to, co zaznělo na závěr zmíněného Tomášova pastýřského listu:

„Svět se skutečně mění a my jsme vyzváni, abychom na tyto změny reagovali zodpovědně, ale zároveň s důvěrou v dobrého Boha a s nadějí, že On je ten, který nás provází.“                            

Váš Petr
agas.cz