ThChTeam v Jizerkách

Agas7 se s vámi v tomto článku podělí o své theocachingové úlovky z letošní farní dovolené.

Je to již deset let, co jsme se s tehdejší partou dětí z naší farnosti nadchli pro hledání kešek. Bylo do v Domaslavi, při letním Dovádění. Tehdy jsme jich našli sedm a byli z toho úplně ve vytržení. Na farní dovolené na Webrovce v Krkonoších to pak už bylo devatenáct a od té doby jich máme uloveno k dnešnímu dni celkem 514.

Ovšem když píši „my“, není to stále stejná parta. Po nadšených začátcích, kdy jsme lovení kešek také začali spojovat poznávání „Božích pokladů“, jsme se pojmenovali ThChTeam, tj. „Theocaching Cheb Team“ (víc na farnostcheb.cz/theocaching). „Theos“ je řecké slovíčko odpovídající našemu „Bůh“, anglický výraz „cache“ se pak používá po označení skrýše, úkrytu, zásobníku, ve výpočetní technice je to pak termín označující vyrovnávací paměť, do které se dočasně ukládají informace důležité pro momentálně probíhající datové procesy. V tomto smyslu mi připadalo docela vtipné spojením „theo-caching“ označit aktivity, které nějakým způsobem propojují náš duchovní život (život s Bohem) s praktikami, postupy či symbolikou geocachingu (celosvětové hry spočívající v ukrývání něčeho kdekoli v přírodě či ve městě a nalézání téhož pomocí GPS souřadnic zadaných do navigace či mobilu).

K největším či nejzajímavějším lahůdkám, které jsme odlovili, patřil určitě např. Ottengrünský drak (tajuplná mysterka u Hazlova), Poklad na Stříbrném jezeře (dobrodružná mysterka nad Mariánkami), Král Šumavy (drsná noční mysterka nad Lipnem), Ostrov pokladů (mysterka na rybníku u Karlových Varů, Blízká setkání třetího druhu (více etapová noční mysterka nad Kňafákem), Havran (drsná noční mysterka u Krudumu nad Sokolovem), Tajemství tří (náročná noční mysterka v Jeseníkách) či Stezka svatého Václava (nádherná padesátikilometrová multina ve Slavkovském lese). Mnohé z těchto „skvostů“ najdete na naší keškařsské fotogalerii.

Bylo dokonce období, kdy jsme snili o tom, že založíme i nějakou kešku vlastní. Uvažovali jsme např. o multikešce o trase Velké křížové cesty na Loretu (více viz farnostcheb.cz/vkc), případně o sérii kešek na místech zmizelých kostelů, kaplí a synagog v Chebu a okolí (viz farnostcheb.cz/zmizelekostely).

Později, když nadšení opadalo, jsem pak na tento kačerský „nick“ (ThChTeam) logoval vždy, když jsme nějakou kešku ulovili s někým dalším z farnosti. Farníků a jejich přátel tedy naším keškařským „teamem“ prošlo hodně, ale nikdy se nenašel někdo, kdo by po mě převzal jeho popostrkování. A tak jsem byl moc rád, že na letošní farní dovolené v Jizerských horách (farnostcheb.cz/dovolena) se našlo pár nadšenců, které lovení kešek bavilo, případně kteří se objevováním kešek nechali doprovázet ve svém putování po Jizerkách. Já sám jsem to považoval za takovou „derniéru“ ThChTeamu, protože bohužel nemám jeho vedení komu předat. Ale i ta derniéra byla krásná a všem za ni moc děkuji!

A tak ve nyní připomenu, které z pokladů jsme v Jizerkách např. objevili. Když jsme už byli v tom Českém nebi, museli jsme chtě nechtě hned v neděli odlovit Maják Járy Cimrmana či labku Lesopark na Sluneční, ale především docela na luštění i pak i na hledání náročnou mysterku Cimrmanova vyhlídka (kde jinde, než, jak se dalo čekat, v hluboké jámě v údolí).

Jeden z těch nejskvostnějších pak připomněli nepřímo a druhý přímo Emilka a Filip ve svém článku (viz dále rubrika Fórum). Zmiňují tam nějaký „hodně vysoký kopec“, do kterého „museli lézt pořád nahoru, protože dolů by to bylo ještě víc nebezpečný“, ke kterému došli „po cestě, co končila u malinkého mostu a nevedla dál“. Tak to byla cesta z hlavního cíle pondělka, mysterky nazvané Ostrov hrůzy. A i když samotný její odlov byl spíše zábavný (ostrov uprostřed řeky Jizery, která, když se sjíždí za jarních vod, je tam opravdu divoká), cesta od něj domů byla opravdu dobrodružná a náročná. Ale když jsme se drželi pohromadě a spolupracovali opravdu jako ThChTeam, byla zároveň i bezpečná.

Druhým vrcholem našeho letošního prázdninového keškování, jak už také naznačili Filip s Emilkou, pak byla opravdu náročná noční multina Strašidelný mlýn, na kterou jsme natrénovali odvahu lézt do úzké černé díry cestou na Bedřichovskou přehradu při odlovu jiné podzemní kešky zvané Fobie. Ovšem Fobie v průtoku pod cestou byla opravdu jen odvar toho, co nás pak čekalo v noci. A tak raději zůstanu jen u toho, co již zmínily děti a co můžete trochu vytušit z naší dovolenkové fotogalerie. A opět přidám, že bezpečnost byla zajištěna a že při tomto experimentu nezemřelo žádné zvířátko.

Navíc jsme objevili tři druhy odvahy, o kterých jsme si pak povídali druhý den při poutnické mši: (1) odvaha nadšenců, kteří nevidí nebezpečí a musejí se učit zpomalit; (2) odvaha vnímvaců, kteří vidí nebezpečí a musejí se učit nechat se podepřít, doprovodit či obejmout; (3) odvaha realistů, kteří vidí nebezpečí, odvážně zváží, že zatím do toho nepůjdou, a musejí se učit přijmout, že tato výzva zatím není pro ně.

Ve středu jsme se pak do sytosti dospali a dopoledne prožili poutnickou mši svatou. Ta začínala u chalupy, kde bylo možné si připomenout vlastní křest ponořením se do bazénu či postříkáním vodou z něj. Bohoslužbu slova jsme pak strávili třičtvrtěhodinovou poutí na kopec, při které jsme si povídali o tom, co jsou poklady našich srdcí. A slavení eucharistie jsme pak dovršili u kříže na Bílé skále, kde jsme někteří trávili i každodenní tiché chvíle ranní modlitby (kešku jsme zde odlovili až později).

Ve čtvrtek nás už čekala nádherná Královna Jizerských hor a tajuplná Protržená přehrada. A poslední den, v pátek, nás pak multina Lesní vodopád vyvezla vláčkem z Kořenova do Harrachova, aby nám posléze připomněla hlubokou moudrost, že poklad se často ukrývá u nás doma, třeba skrytý někde pod podlahou (či nad vodopádem) našeho srdce.

Moc děkuji všem, keškařům i nekeškařům, díky kterým jsem mohl svoji poslední chebskou farní dovolenou strávit v tak skvělé partě, na tak krásných místech a s tolika úlovky Božích pokladů. A přeji jim, aby – ať už jako ThChTeam či jen tak – pokračovali v odkrývání toho největšího Pokladu, který se nám nabízí skrze všechno kolem nás, který je s námi na všech cestách i necestách a ve kterém jsme všichni společně ukryti.

Petr Hruška
Agas7