Může k nám Bůh mluvit? Papež František píše dětem v knize YouCat pro děti, že když Boha poprosíme, může mluvit k našemu srdci třeba i skrze různá znamení. Při naší čtvrté rodinné výpravě „Cestou necestou“ jsme se rozhodli takové symboly z Ježíšova života společně najít a vydali jsme se za nimi směrem ke Starému Hrozňatovu na poutní místo Maria Loreto.
V sobotu 2. dubna jsme měli sraz na faře. I přes nepřízeň počasí se nás sešlo hodně (pětadvacet dětí a jedenáct dospělých!). V úvodu jsme si povídali o tom, co to vlastně obecně symboly a znamení jsou a děti samy přicházely na to, k čemu slouží. Jako třeba v dopravě značka „zákaz vjezdu“ bývá umístěna vždy z toho důvodu, aby někoho nebo něco ochránila, tak podobně i v církvi se setkáváme s jednoduchými symboly, které něco znamenají. Takovými symboly mohou být, jak samy děti řekly, třeba kříž, holubice, světlo apod. Pan farář Petr nám pak přečetl kousek příběhu z Malého prince o jeho malé růži. Dozvěděli jsme se z něj, že Opravdu důležité je to, co je očím neviditelné. To se prý některým dětem moc líbilo, protože Malého prince znaly a mají tento příběh rády.
Co to ale znamená pro nás? Ježíše očima sice nevidíme, ale zakoušet hloubku jeho přítomnosti můžeme svým vnímavým srdcem, a to třeba tím, že se snažíme objevit Ježíšův život a jeho „stopy“ kolem sebe…
Naše „stopování“ mělo osm zastavení a začalo v chrámu sv. Mikuláše a Alžběty. Tam měly děti spolu s jejich rodiči (či patrony) hledat jedno znamení, které symbolizuje počátek Ježíšova života. Znamení, kdy se Slovo stává tělem. Co byste v našem chrámu hledali vy? Poradím, že Betlém to fakt nebyl. My jsme hledali symbol Zvěstování – tedy anděla Gabriela, který zvěstoval Panně Marii zprávu o početí Syna Ježíše. Protože život začíná přece už při početí, a ne až při narození.
Na dalších zastávkách to bylo prima. U druhého zastavení (Narození) jsme našli opravdické jesličky pro zvířátka a nasbírali jsme Ježíškovi nějaké dárky k narozeninám (šišky, větvičky, kameny…) jako znamení lásky jeden k druhému.
Dětem se ale nejvíc líbila ta zastavení, na která se dalo vylézt ;-). Náš osmiletý Lukáš třeba vzpomínal na nějaký zničený kostel nebo kapličku... U ní si děti mohly doslova „osahat“ symbol Ježíšova Těla a Krve – rozlámaný nekvašený chléb – a připomenout si Ježíšovu péči o hladové při rozmnožení chlebů. U kaple Poslední večeře (do které se děti nedostaly, protože vrata prý byla zatlučená hřebíky) si pak poutníci připomněli, jak se Ježíš loučil se svými učedníky při Poslední večeři.
Mám radost, že Ježíš tehdy před svojí smrtí takto ustanovil eucharistii a že nikdy není pozdě toužit pochopit toto tajemství. Pak právě v eucharistii můžeme objevovat a zakoušet duchovní posílení na cestě k Božímu království. I na naší Cestě-necestě si tak děti mohly připomenout tu společnou chvíli Ježíše se svými učedníky u jednoho stolu a co vlastně pro nás tehdy Ježíš udělal, že se za nás opravdu vydal, za všechny naše nepravosti. A při každém slavení eucharistie se dodnes dává každému z nás a přeje si, abychom se v srdci darovali i my jemu, podobně jako se z lásky dává při svatbě ženich nevěstě a nevěsta ženichovi…
Posíleni na další cestu děti se svými průvodci vyrazili podél jednotlivých zastavení křížové cesty. Na ní měli poutníci možnost připomínat si cestu Ježíšova utrpení. V symbolu kříže mohli vnímat, jak se vyjádřil jeden z dětských účastníků, „vylití Ježíšovy lásky k nám“, protože na něm za nás všechny Ježíš zemřel... Odtud pak cesta vedla k hrobu, kam bylo Ježíšovo mrtvé tělo pochováno, u kterého ale také našli anděla a motýla vylétajícího z lidské dlaně – symboly Kristova i našeho vzkříšení. Protože bylo pořád ještě docela zima (na Loretě byl i poprašek sněhu), v kostele sv. Ducha si všichni jen krátce, ale „chutně“, připomněli „sladkost“ seslání Ducha svatého: Všichni jsme se tam totiž usadili a jedli jidášky s medem – Petr rozlámal malé bochánky, každý kousek namočil do medu a pomocníci je rozdávali všem dětem. To bylo radosti! :-)
Z Lorety se pak poutníci auty přesunuli zpět na faru do Chebu, kde si děti po závěrečné mši (slavené se zbylými nekvašenými chleby) užily závěrečné agapé (hostinu lásky) a mohly i takto symbolicky zakusit radost ze Zmrtvýchvstání… třeba tím, že si mezi sebou rozdělily shromážděné dobroty a pamlsky, které si dokázaly v postu odepřít (podle dětí to prý bylo „megahustý“). Některé děti pak měly radost i z nové knížky (YouCat pro děti a rodiče), ze které si teď po večerech s rodiči čítávají.
A tak děkuji, Ježíši, že jsme společně s naší partou mohli jít i dnešní den po Tvých stopách a hledat znamení tvého života – od početí a narození, přes putování za potřebnými k následnému utrpení a smrti za každého z nás, až ke slavnému Vzkříšení a seslání Ducha lásky na každého z nás. Vzkříšení, které jsme i my zváni prožívat s Tebou a nechat jím proměňovat svůj každodenní život.
J.
Osm zastavení, po kterých jsme při výpravě na Loretu putovali
- Zvěstování v Nazaretě (symbol: ticho a slovo)
- Narození v Betlémě (symbol: betlém a dárky)
- Ponoření do našeho hříchu v Jordánu (symbol: špína a voda)
- Nasycení hladových (symbol: lámání chleba)
- Rozloučení s učedníky (symbol: hostina na rozloučenou)
- Ukřižování na Golgotě (symbol: kříž a hrob)
- Vzkříšení k životu (symbol: anděl a motýl)
- Seslání Ducha (symbol: chléb s medem)
- Dovádění 2022: Bylinkový penzion (FOTKY)
- Cestou necestou 7: Přijímání (POZVÁNKA / FOTKY)
- Cestou necestou 6: Smíření (FOTKY)
- Cestou necestou 5: Stvoření (FOTKY)
- Cestou necestou 4: Svátost (FOTKY)
- Cestou necestou 3: Slovo (FOTKY)
- Cestou necestou 2: Společenství (FOTKY)
- Cestou necestou 1: Služba (FOTKY)
- Cestou necestou: Program