Pozn.: Podoba tváře na úvodní ilustrační fotografii
s tváří chebského starosty je čistě náhodná
(zdroj fotografie: banjalukain.com)

V sobotu před Květnou nedělí, 9. dubna 2022, byli na chebskou faru na setkání nazvané "Prošlý kafe" pozváni všichni ti, kteří během posledních dvou covidových let nesli "tíhu dne a horko" nějaké zodpovědnosti za druhé uvnitř chebské farnosti. Jaké to bylo? O tom se s vámi níže v článku podělí jedna z účastnic.

Prošlý kafe

Zdroj fotografie: InStore.ba

Prošlý kafe

V sobotu 9. 4. jsme byli pozváni na farní akci nazvanou "Prošlý kafe".

"No", říkám si, "co to zase bude...?" :-) Naštěstí pan farář umí i z ptákovin vymyslet něco hlubokého, tak jsem se přihlásila i já. Setkalo se nás na faře (na naše poměry) docela hodně. Z celkové padesátky pozvaných se nás sešlo přes dvacet a mnozí se prý ještě omlouvali, že pro nemoc či rodinné záležitosti přijít nemohou.

Na "Prošlým kafi" jsme měli možnost odpočinout si a jen tak se nechat opečovávat! Nic nám nechybělo, neboť nás tam Petr s Evou osobně obsluhovali a nabízeli různé dobroty, jako např. Petrem vlastnoručně uvařenou fazolovo-čočkovou polévku se zelím ;-) či Veronikou uvařenou výbornou krmi po týdny uskladněnou ve farním mrazáku. :-D

Bylo úžasné nemuset vařit, vidět se s lidmi jen tak... a nepracovat u toho. Chvilku jsem přemýšlela, jestli to vůbec budu umět, ale nakonec jsme to zvládli všichni.

Bylo to opravdu moc hezké setkání a skvělý nápad pro ty, kdo se prý cítí jako "prošlý kafe". Petr nám totiž pomohl najít způsob, jak se zase cítit víc jako rybičky. Nepotřebujete k tomu vlastně ani nic zvláštního. Stačí mít krapet představivosti a srdce, které hledá na druhých to dobré.

Při naší společné aktivitě jsme si měli mezi sebou navzájem vybrat jednoho konkrétního člověka, kterému chceme za něco PODĚKOVAT (nebo ho vyslechnout)! To poděkování vlastně funguje pro obdarovávaného jako ta sladká marmeláda. Chápete?  No a to je všechno.

Prostě několik lidí mluvilo vždy k jednomu konkrétnímu člověku a říkali, čeho si u něj cení, či na něm mají rádi, co obdivují a za co děkují... pak přišel na řadu další a další, a tak to šlo skoro celé dopoledne.

Oplácávali jsme se touto "děkovnou marmeládou" a u toho se smáli, plakali a obdarovávali hezkými upřímnými slovy. Byla to slova, která měla velkou moc proměny. Člověk se totiž najednou viděl očima druhých důležitý... navzdory všem jeho slabostem a těžkostem...

Je skvělé cítit se v takové chvíli druhým přijatý, protože když cítím přijetí, tak mohu najednou druhé přijímat taky.

Jakoby mezi námi spadly nějaké zdi. Vnímám, jak takové upřímné a obyčejné poděkování může často bolavé lidi pozvednout, potěšit, dokonce i uzdravit. Zkuste to i doma!

Mám radost, že to funguje. Že jednoduché přijetí druhými lidmi může člověku způsobit malý ráj na zemi. A z "prošlýho kafe" se smí stát kvalitní káva, která má moc posilnit podobným způsobem naše bližní...

A tak díky Bohu za to dnešní společenství naší farnosti, ve kterém jsme tento den mohli zažít vzájemné obdarování dobrým slovem a povzbuzení k dalším společným krokům na cestě, která nekončí. Na cestě, na které můžeme rozvíjet naše dobré vztahy - ve farnosti i v našich domovech. Smíme na ní objevovat v každém bratru a v každé sestře Ježíše Krista, šířit mezi sebou dobro a uzdravovat tak celou naši Zem z místa, kde žijeme.

J.

Prošlý kafe - Jana s Lukášem

Foto: Alena Otípková (Jana s Lukášem zkoumají "sliz" a Ivana fotí fotku představenou níže)

 

Ivana Čamková: Rozostřené praskliny v mém světě, jaro vnímám zdálky...

Foto: Ivana Čamková (tulipány focené přes Lukáškův "sliz")

Pro další vzdělávání: ;-)