Naše pastorační rada se sešla online v lednu, abychom dali hlavy dohromady nad tématem, jak u nás ve farnosti doprovázet synodní proces. Po sdílení osobních zkušeností s dosavadním průběhem jsme si vyjasnili, že je rozdíl mezi „synodou“ (formálním setkáváním se, které chtě nechtě vyžaduje nějaká pravidla a nějaké struktury, kterých je třeba se držet, aby naše hlasy mohly být slyšeny až u papeže) a „synodalitou“ (tj. živoucím tvůrčím procesem, který se děje uprostřed nás přirozeně už tím, že „jdeme společně“, že společně žijeme své křesťanství v konkrétních vztazích a v konkrétní spolupráci). Probíhající formální „synoda“ má za úkol reflektovat a dále podpořit žitou „synodalitu“. Ve druhé části setkání jsme pak plánovali konkrétní kroky, kterými by bylo možné synodní proces na úrovni naší farnosti podpořit.

K vlastnímu synodnímu rozlišování jsme se pak s pastorační radou sešli již naživo, a to 24. února 2022. V první části jsme se sdíleli o osobní radostné i bolestné zkušenosti se společnou cestou v naší farnosti i v širší církvi. Radost prožíváme např. skrze srdečné přijetí druhými, povzbudivá kázání či večery chval, potkávání se s Kristem mimo farnost, dobrou spolupráci farnosti navenek či působení papeže Františka. Bolí nás neporozumění a nedorozumění mezi farníky, vzájemná izolace různých „bublin“, generační propast, dlouhá kázání, někdy vysoké, pro některé nesplnitelné nároky či polarizace a klerikalismus širší církve. Pak jsme se ptali, co tvoří či tvořilo onu atmosféru, kde se farníci i noví příchozí cítí dobře, přijati, vítáni a respektováni v jejich jedinečnosti, co způsobuje polarizaci mezi křesťany, či jak zkušenost „zevnitř“ může prorůstat „ven“ a naopak.

V poslední části jsme se pokusili zformulovat několik bodů, které mohou být důležité pro další cestu farnosti:

  1. Zpomalení: Celkově zpomalit, tempo přizpůsobit „nejpomalejším“, dělat věci vědomě, být přístavem jistoty, místem nádechu pro různé skupiny a jednotlivce, místem pro jednotu v rozmanitosti.
  2. Růst zevnitř: Dát důraz na přirozené procesy a růst „zevnitř“ (nedávat si vysoké cíle, na které nemáme, navazovat na to, co se daří), struktury vnímat jako podpůrnou a služebnou „kostru“ pro tento růst.
  3. Služebné týmy: Posílit tým na nedělní bohoslužbu; i v jiných služebných týmech se průběžně učit zdravé týmové spolupráci a mít „místa nádechu“. Rozvinout oceňování spolupracovníků.
  4. Malé skupinky: Podporovat přirozený i příležitostný vznik a růst malých skupinek, které mohou „zevnitř“ oživovat farnost v její šířce (vytvářet prostory a příležitosti, ale také do nich osobně zvát).
  5. Být prostě spolu: Hledat (staro)nové způsoby, jak prostě být spolu a být s Bohem, jak si darovat navzájem čas (farní dovolené, poutě, neformální farní den…).
  6. Prolínání světů: Podporovat účast i na akcích mimo farnost (ať už církevních či mimocírkevních, tzv. „síťování“ míst života), a to nejen za účelem spolupráce (diakonie), ale také inspirace (spiritualita).
  7. Kontemplace: Nabízet pravidelné prostory a opory pro růst v tiché vnitřní modlitbě a doprovázet v ní („místa ticha“).

Těšíme se, až budeme moci do příštího setkání pročíst všech 25 zápisů z našich farních synodních skupinek, abychom si tento svůj pohled nechali prohloubit, rozšířit a obohatit i hlasy vás ostatních, kteří jste byli ochotni účastnit se synodních setkání.

Za PRF Petr Hruška